Jana Janovská

Jana Janovská, narozená 16. června 1928 ve Valašském Meziříčí, je česká herečka a emeritní divadelní pedagožka. Rodinné zázemí a počátky kariéry Jana Janovská, rozená Malíková, pochází z umělecké rodiny. Jejím otcem byl herec a divadelní režisér Jaroslav Malík (1900-1970) a herectví se věnoval také její starší bratr Jaroslav Malík ml. (1927-1986). Profesionální hereckou dráhu zahájila v Beskydském oblastním divadle v Novém Jičíně, kde působila v letech 1949-1954. Následně přešla do Divadla Vítězného února (dnes Klicperovo divadlo) v Hradci Králové, kde hrála v letech 1954-1967. Toto období bylo důležitou etapou v jejím profesním růstu a přípravou na nejvýznamnější část její divadelní kariéry. Brněnské období Zlomovým momentem v kariéře Jany Janovské byl rok 1967, kdy ji režisér Milan Pásek přivedl spolu s dalšími významnými hereckými osobnostmi (Naďa Chmelařová, Miloš Jahoda, Stanislav Zindulka, Jiří Chalupa, Lumír Peňáz a Maxmilian Hornyš) do Brna. Od tohoto roku až do odchodu do důchodu v roce 1989 byla členkou souboru Divadla bratří Mrštíků (dnes Městské divadlo) v Brně. V tomto divadle se brzy po svém příchodu dopracovala k řadě významných rolí středního i staršího věku a řadila se mezi nejvýznamnější členy souboru. Vedle jevištní práce byla činná také v rozhlasu a dabingu, čímž rozšířila svůj umělecký záběr. Filmová kariéra Přestože Jana Janovská byla primárně divadelní herečkou, objevila se také před filmovou kamerou. Její filmografie není rozsáhlá, ale zahrnuje několik významných rolí. Před kamerou debutovala v roce 1964 jako učitelka Staňková v dětském filmu Za pět minut sedm režiséra Pavla Hobla. Tento fantazijní snímek pro mládež podbarvený moralistním společenským naučením vypráví příběh pionýrů Tondy a Radka, kteří pečují o radniční zvonkohru. V roce 1972 se objevila v televizním filmu Strýčkův sen, adaptaci díla Fjodora Michajloviče Dostojevského. Nejvýznamnější filmovou rolí Jany Janovské byla postava Růženy v oceňovaném historickém eposu Tisícročná včela (1983) režiséra Juraje Jakubiska. Tento film, natočený podle stejnojmenné knihy Petra Jaroše, vypráví ságu slovenského zednického rodu Pichandů, jejichž osudy sledujeme po třicet let na přelomu 19. a 20. století. Pedagogická činnost Významnou součástí profesního života Jany Janovské bylo také její pedagogické působení. V letech 1970-1989 vyučovala na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU) v Brně, kde předávala své bohaté herecké zkušenosti mladým talentům. Tato činnost podtrhuje její význam nejen jako interpretky, ale také jako osobnosti, která formovala další generace českých herců. V roce 1989 odešla do důchodu, ale i poté zůstala aktivní v uměleckém prostředí. Jejím manželem byl režisér Pravoš Nebeský (1926-1994).