Klaus Richter

Klaus Richter, narozen v roce 1943 v Hamburgu, Německo, je významný německý scénárista, který se během své kariéry podílel na řadě úspěšných filmových a televizních projektů. Počátky kariéry Klaus Richter začal svou profesionální dráhu v 80. letech 20. století, kdy se etabloval jako talentovaný scénárista pro německou televizi. Jeho prvotní práce zahrnovala scénáře k televizním filmům jako Der Dichter vom Bahnhof (1983) a Liebe macht blind (1984-1985). V tomto období také spolupracoval na populárním kriminálním seriálu Der Fahnder (Vyšetřovatel), pro který napsal několik epizod mezi lety 1986-1988. Tento seriál, vysílaný německou televizí ARD, se stal jedním z nejúspěšnějších kriminálních seriálů své doby a získal si širokou diváckou základnu. Filmová tvorba v 80. a 90. letech Richterův průlom v celovečerní filmové tvorbě přišel v roce 1987 s komedií Der Unsichtbare (Neviditelný), kterou režíroval Ulf Miehe. Film vypráví příběh televizního moderátora, který zdědí kouzelnou čepici, jež ho učiní neviditelným, a díky tomu zjistí, že ho manželka podvádí. Za scénář k tomuto filmu získal Richter společně s režisérem Bavarian Film Prize. Ve stejném roce napsal také scénář k epizodě Die Macht des Schicksals (Moc osudu) z populárního kriminálního seriálu Tatort. V 90. letech pokračoval Richter v úspěšné scénáristické kariéře. V roce 1993 napsal scénář k televiznímu filmu Dann eben mit Gewalt (Pak tedy násilím), režírovanému Rainerem Kaufmannem. Tento film, založený na románu Jana de Zangera, vypráví příběh dvou přátel, jejichž vztah je narušen, když se jeden z nich zamiluje do turecké dívky, zatímco druhý se zaplete s pravicovými extremisty. V roce 1994 se podílel na scénáři k rodinnému filmu Charlie & Louise - Das doppelte Lottchen, moderní adaptaci klasického příběhu o dvojčatech. Vrchol kariéry a spolupráce s Josephem Vilsmaierem Významným milníkem v Richterově kariéře byla spolupráce s renomovaným režisérem Josephem Vilsmaierem. V roce 1997 napsal scénář k filmu Comedian Harmonists, který se stal jedním z nejúspěšnějších německých filmů roku 1998. Tento biografický snímek zachycuje vzestup a pád slavné německé vokální skupiny Comedian Harmonists ve 30. letech 20. století, jejíž kariéra byla ukončena s nástupem nacismu, protože polovina členů byla židovského původu. Film získal několik ocenění na German Film Awards, včetně ceny za nejlepší hraný film. Spolupráce s Vilsmaierem pokračovala i v následujících letech. V roce 2001 se Richter podílel na scénáři k historickému dramatu Leo und Claire, které vypráví skutečný příběh židovského obchodníka Lea Katzenbergera v Norimberku roku 1933, jehož přátelství s mladou fotografkou Irene je v době nastupujícího nacismu považováno za skandální a vede k jeho zatčení a popravě. V roce 2004 napsal Richter scénář k filmu Bergkristall (Horský křišťál), adaptaci stejnojmenné povídky Adalberta Stiftera z roku 1845. Film režírovaný opět Josephem Vilsmaierem vypráví příběh dvou sourozenců, kteří se snaží najít horský křišťál, aby usmířili své rodiče pocházející ze znepřátelených vesnic. Pozdější tvorba V roce 2010 se Richter vrátil k tematice nacistického Německa scénářem k filmu Jud Süss - Film ohne Gewissen (Žid Süss - Film bez svědomí), režírovanému Oskarem Roehlerem. Tento kontroverzní snímek sleduje vzestup a pád herce Ferdinanda Mariana, který přijal hlavní roli v antisemitském propagandistickém filmu Jud Süss z roku 1940. Film vyvolal při své premiéře na Berlinale rozporuplné reakce, ale Richterův scénář byl oceněn za odvážný přístup k citlivému historickému tématu. Klaus Richter se během své kariéry etabloval jako jeden z významných německých scénáristů, jehož díla se často zabývají složitými historickými tématy, zejména obdobím nacistického Německa. Jeho schopnost citlivě zpracovat dramatické příběhy z německé historie mu vynesla uznání kritiky i diváků. Richterova filmografie zahrnuje jak komerčně úspěšné filmy, tak umělecky ceněná díla, která přispěla k reflexi německé minulosti v kinematografii.