Pierre Richard (III)

Pierre Richard, vlastním jménem Pierre Richard Maurice Charles Léopold Defays, narozen 16. srpna 1934 ve Valenciennes ve Francii, je legendární francouzský herec, komik, režisér, scenárista, vinař a příležitostný zpěvák. Patří mezi nejvýznamnější francouzské komediální herce posledních padesáti let. Cesta k herectví Pierre Richard se narodil do bohaté šlechtické rodiny, která s jeho uměleckými ambicemi nesouhlasila. Na nátlak rodiny nejprve vystudoval školu pro rehabilitační pracovníky, ale svého snu o herecké kariéře se nevzdal. Ve dvaceti letech se přestěhoval do Paříže, kde se zapsal do hereckých kurzů Jeana Vilara a Charlese Dullina. Začínal v pařížských kabaretech a divadlech, kde psal vlastní skeče a vystupoval s nimi. Jeho hlavní hereckou inspirací byly americké grotesky a komici jako Charlie Chaplin, Buster Keaton a francouzský Jacques Tati. V 60. letech si ho všimli televizní tvůrci a postupně se prosadil i ve filmu. Hvězdná kariéra Skutečný průlom v jeho kariéře přišel v roce 1970 s filmem Roztržitý (Le Distrait), který byl zároveň jeho režijním debutem. V tomto snímku poprvé představil svůj charakteristický komický styl a postavu roztržitého smolaře, která se stala jeho poznávacím znamením. Mezinárodní slávu mu přinesl film Velký blondýn s černou botou (Le Grand Blond avec une chaussure noire) z roku 1972, kde ztvárnil houslistu Françoise Perrina, který se nevědomky zaplete do intrik tajných služeb. Úspěch filmu vedl k natočení pokračování Návrat velkého blondýna (Le Retour du grand blond) v roce 1974. V 70. letech následovala série úspěšných komedií, které upevnily jeho pozici mezi hvězdami francouzského filmu: Nevím nic, ale řeknu všechno (1973), Hořčice mi stoupá do nosu (1974), Hračka (1976), Jsem nesmělý, ale léčím se (1978) a Rána deštníkem (1980). Richardovy postavy byly typicky nešikovné, roztržité a naivní, ale vždy s dobrým srdcem, což mu získalo oblibu diváků po celém světě. Spolupráce s Gérardem Depardieuem Počátkem 80. let překvapil své fanoušky, když začal spolupracovat s Gérardem Depardieuem, hercem zcela odlišného typu. Přestože byli charakterově rozdílní, jejich herecké partnerství fungovalo výborně. Pod vedením režiséra Francise Vebera spolu natočili tři velmi úspěšné filmy: Kopyto (La Chèvre, 1981), Otec a otec (Les Compères, 1983) a Uprchlíci (Les Fugitifs, 1986). Tyto snímky patří k vrcholům Richardovy kariéry a dodnes baví diváky svým jedinečným humorem a chemií mezi oběma herci. Režisérská a scenáristická tvorba Pierre Richard se kromě herectví věnoval také režii a psaní scénářů. Jako režisér debutoval již zmíněným filmem Roztržitý a později režíroval i další snímky. Na svém kontě má také scénáře k filmům jako Alfrédovy maléry, Hořčice mi stoupá do nosu nebo Snílci. Jeho režijní a scenáristický přístup často odrážel jeho osobitý styl humoru a smysl pro fyzickou komedii. Pozdější kariéra a ocenění V pozdějších letech své kariéry se Richard začal věnovat i vážnějším rolím. V roce 1996 natočil pod vedením gruzínské režisérky Nany Džordžadze film Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře, za který získal Křišťálový glóbus za nejlepší mužský herecký výkon na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Bylo to překvapivě jeho první herecké ocenění v životě. V roce 2006 mu francouzská Akademie filmového umění a techniky udělila prestižní cenu César za celoživotní dílo. V roce 2022 přijal roli kněze v českém filmu Dvě slova jako klíč režiséra Dana Svátka, natočeném podle stejnojmenné knihy Josefa Formánka. Tím poprvé ve své kariéře účinkoval v českém filmu. Vinařství a osobní život Kromě filmové kariéry se Pierre Richard věnuje také vinařství. V roce 1986 koupil usedlost v panství Eveque u Středozemního moře nedaleko města Narbonne, kde zrenovoval původní vinice. Jeho vína značky Chateau Bel Eveque získala řadu ocenění ve Francii i v zahraničí. Richard má dva syny, Oliviera a Christopha, kteří se věnují hudbě - Olivier je saxofonista a Christopher kontrabasista. Pierre Richard několikrát navštívil Českou republiku, kde je velmi oblíbený. Kromě účasti na filmovém festivalu v Karlových Varech zde také představoval svá vína a v roce 2011 křtil v Praze francouzskou restauraci. K České republice má vřelý vztah a v některých pražských čtvrtích se podle vlastních slov může procházet i bez průvodce.