Ondřej Mikšíček

Ondřej Mikšíček, herec, se proslavil především dětskými rolemi v československé kinematografii 80. let 20. století. Jeho herecká kariéra zahrnovala několik významných filmových a televizních projektů, ve kterých ztvárnil převážně dětské postavy. Filmová kariéra Ondřej Mikšíček debutoval v roce 1982 ve filmu Vinobraní režiséra Hynka Bočana, kde ztvárnil roli malého Jeníka (Janka) Dobeše. V tomto psychologickém dramatu, natočeném podle stejnojmenné novely Jana Kostrhuna, hrál pětiletého chlapce, který trpí kvůli neustálým rozepřím svých rodičů (Ivan Vyskočil a Kateřina Macháčková) a jedinou oporu nachází ve svém dědovi (Josef Kemr), jenž musel prodat rodné stavení a nastěhovat se k "mladým". Dědeček bere chlapce s sebou hlídat rodinný vinohrad nebo do hospody a mimoděk mu předává svou životní moudrost. Sám je nakonec rád, že mu někdo naslouchá. Film se zabýval generačními rozpory a proměnami jihomoravské vesnice. V roce 1983 se Ondřej Mikšíček objevil v psychologickém dramatu Zámek Nekonečno režiséra Antonína Kopřivy, kde ztvárnil postavu Ondry Koblížka. Film se odehrává v nápravném zařízení pro mládež, kde se setkávají různé charaktery a osudy. Mikšíček zde hrál v silném hereckém obsazení, které zahrnovalo Pavla Kříže, Davida Matáska, Josefa Langmilera, Jiřího Ornesta, Vítězslava Jandáka, Davida Suchařípu, Karla Rodena, Ondřeje Vetchého a Sagvana Tofiho. Televizní tvorba V roce 1986 se Ondřej Mikšíček objevil v televizním filmu Rytíř, který byl součástí oblíbeného cyklu Bakaláři. V této epizodě hrál po boku Nadi Konvalinkové a Pavla Zedníčka. Ztvárnil zde malého chlapce Josku, jehož maminka Pavla Jeřábková (Naďa Konvalinková) nemá odvahu svému synovi říct, že se jeho táta zabil před dvěma lety v autě a tvrdí mu, že je služebně v cizině. Chlapec však už vše dávno ví, neboť se to dozvěděl náhodou v samoobsluze, a také ví, že se maminka tajně schází s novým přítelem – Josefem Kalinou (Pavel Zedníček). Chlapec má však podezření, že jeho maminka pláče proto, že její přítel ho bude chtít dát do dětského domova, a tak se na radu kamaráda vypraví za panem Kalinou osobně. Pozdější filmografie V roce 1987 se Ondřej Mikšíček objevil ve dvou filmech. Prvním byla rodinná komedie Páni Edisoni režiséra Víta Olmera. Tento dětský snímek vyprávěl o technicky nadaných dětech, které zbožňují elektrotechniku i první počítače a prožívají mnoho veselých i napínavých příhod - zvláště když zjišťují, co všechno tajemné novinky dovedou. Protagonistou filmu je dvanáctiletý sirotek Jakub (Jakub Wehrenberg), který by nejraději trávil čas v Praze, v některém z Klubů vědeckotechnické činnosti mládeže. Žije ovšem se svým dědou (Viktor Nejedlý) na venkově, kam zatím pokročilejší elektronika proniká jen pozvolna a převážně zásluhou samotného Jakuba, který je nadšeným konstruktérem a vynálezcem. Druhým filmem z roku 1987 byla pohádka O zatoulané princezně režiséra Antonína Kachlíka, natočená podle předlohy Josefa Lady. Tento film byl posledním titulem ve filmografii režiséra Antonína Kachlíka a byl realizován ke stému výročí spisovatelova narození. Pohádka vypráví o statečné princezně Jůlince, která na útěku před ošklivým králem Hubertem projde kus světa, potká spoustu lidí i strašidýlek a dostane se až k cirkusu. Film na motivy Josefa Lady napsala Jitka Pistoriusová. Ondřej Mikšíček patřil mezi dětské herecké tváře československé kinematografie 80. let, které se objevovaly v kvalitních filmech různých žánrů. Jeho role malých chlapců v dramatech i pohádkách přispěly k autenticitě těchto snímků a pomohly vytvořit věrohodné portréty dětských postav v tehdejší filmové tvorbě.