Jozef Kuchár

Jozef Kuchár (15. září 1928, Bernolákovo – 23. ledna 2009, Bratislava) byl slovenský herec a operní pěvec-barytonista. Patřil mezi významné osobnosti slovenské operety a muzikálu, přičemž jeho umělecká kariéra zahrnovala také filmové a rozhlasové působení. Divadelní začátky a operní kariéra Jozef Kuchár nejprve vystudoval operní zpěv u profesorů Dolanské a Eduarda Hakena. V osmnácti letech zahájil svou pěveckou kariéru v opeře v Košicích (1947–1948). Následně působil v opeře bratislavského Slovenského národního divadla (1948–1950), kde dosáhl velmi dobrých úspěchů. Na krátký čas pracoval jako činoherec v českých oblastních divadlech v Teplicích a Hořovicích (1950–1954). Nejdůležitější část jeho kariéry však představovalo dlouholeté angažmá v Nové scéně v Bratislavě, kde působil jako sólista spevohry v letech 1955–1991. Operetní a muzikálová tvorba Jozef Kuchár byl originálním představitelem různých komických charakterních pěveckých partů. Jako barytonista využíval svůj důstojně vyhlížející strnulý obličej, uměřenou mimiku a propracovaná gesta. Během své kariéry ztvárnil přes 130 postav a postaviček v operetách a muzikálech. K jeho nejúspěšnějším hereckým kreacím patřily role v inscenacích Polská krev (statkář Zaremba), Mlynářka z Granady (Corregidor), Žebravý student (Ollendorf), My Fair Lady (Alfred Doolitle), Loď komediantů (Joe) či Cigánsky barón. Filmová kariéra Ve filmové tvorbě se Jozef Kuchár objevil ve více než dvaceti filmech, většinou v menších epizodních rolích. Filmaři mu nedali mnoho příležitostí k výraznějším dramatickým úkolům, často ho obsazovali především jako populárního zpěváka, který měl přilákat diváky. K jeho filmovým rolím patří účinkování ve snímcích Šťastie príde v nedeľu (1958, režie Ján Lacko), Dialóg 20-40-60 (1968, režie Peter Solan, Zbyněk Brynych) či Zbehovia a pútnici (1968, režie Juraj Jakubisko), kde namluvil úlohu žandára. Díky své dobré znalosti češtiny ho dvakrát využili i čeští filmaři. V dodnes oblíbené filmové pohádce Šíleně smutná princezna (1968, režie Bořivoj Zeman) představoval vojáka Josefa. Díky tělesným dispozicím mu dal režisér Otakar Vávra příležitost vytvořit historickou postavu posledního protektorátního ministerského předsedy Richarda Bienerta ve filmu Osvobození Prahy (1976). V 70. a 80. letech si zahrál Fajfára ve vesnickém dramatu Kto odchádza v daždi (1974, režie Martin Hollý), přednostu ÚŠB ve Filanově psychologickém snímku Člny proti prúdu (1981) a zahradníka v dětském filmovém muzikálu Guľôčky (1982, režie Jozef Zachar). Rozhlasová a hudební činnost Vedle divadelní a filmové tvorby byl Jozef Kuchár také populárním interpretem tanečních písní a šlágrů. V letech 1955–1965 působil jako interpret populárních písní (zejména od skladatele Gejzy Dusíka) a písní z operet v Slovenském rozhlase. Mezi jeho známé písně patří "Nečekaj ma už nikdy", "Miluška moja", "Maria Mariana", "Záhorácka polka", "Vám o láske spievam" a "Šťastie príde v nedeľu". Své nahrávky vydával na LP deskách u českého Supraphonu a slovenského Opusu. V roce 1982 vydal ve vydavatelství Opus profilovou desku Moje najmilšie. Za svou uměleckou práci byl Jozef Kuchár v roce 1979 oceněn titulem zasloužilý umělec. Bohužel závěr jeho života byl poznamenán vážným onemocněním cukrovkou, kvůli které mu v roce 1995 museli lékaři amputovat obě nohy. Zemřel 23. ledna 2009 v Bratislavě.