Stanislav Stolbenko

Stanislav Stolbenko, 3. prosince 1926, Praha, Česká republika – 7. května 2011, České Budějovice, Česká republika, operní pěvec a herec. Stanislav Stolbenko se narodil v Praze, ale již od dětství byl pevně spjatý s jižními Čechami. Po studiu zpěvu na pražské konzervatoři a Akademii múzických umění v Praze a krátkém olomouckém angažmá zakotvil nejprve v souboru tehdejší zpěvohry Jihočeského divadla, aby se v roce 1959 stal jednou ze zakladatelských osobností tehdy právě vzniklého operního souboru. Během své dlouhé kariéry vytvořil v Jihočeském divadle více než stovku nejrůznějších úloh basového repertoáru, přičemž vynikal především v oboru buffo-bas. Škála rolí, kterou ztvárnil, byla obrovská – od stěžejních z českého repertoáru (Kecal v Prodané nevěstě, Vodník v Rusalce, otec Paloucký v Hubičce, Marbuel v Čertu a Káči) přes repertoár světový (Basilio i Bartolo, Dulcamara, Don Pasquale, Leporello, Papageno, Osmin, Rocco, Velký Inkvizitor, Sparafucile, Gremin, Daland) až po role v operetách a muzikálech, kde ztvárnil například Alfréda Doolittla. Diváci ho milovali zejména v rolích z českých oper, jako byl Vodník z Rusalky, Kecal z Prodané nevěsty, Marbuel z Čerta a Káči či otec Paloucký z Hubičky. S radostí po léta vytvářel také postavu pošťáka Kolbaby z Feldovy dětské opery Pošťácká pohádka, která od roku 1997 patřila ke kmenovému opernímu repertoáru. Nevyhýbal se ani vážným až tragickým rolím, z nichž vynikl jako Velký inkvizitor z Verdiho Dona Carlose, Sparafucile z Rigoletta, žalářník Rocco z Beethovenova Fidelia a Daland z Wagnerova Bludného Holanďana. Nezapomenutelný byl rovněž jako Gremin z Čajkovského Evžena Oněgina či slepý houslista Mareš z Tylovy Fidlovačky, s nímž zahajoval i provoz nově zrekonstruované divadelní budovy v roce 1990. K divadelnímu životu Stanislava Stolbenka neodmyslitelně patřila také opereta a muzikál a celá plejáda jejích komediálních hrdinů. Vedle své bohaté operní kariéry se Stanislav Stolbenko objevil také ve filmu. K jeho nejvýznamnějším filmovým rolím patří žonglér Harry Busch ve snímku Svatej z Krejcárku (1970), podlejzálek v Čarovném dědictví (1985) a farář v komedii Kamenák (2003). Ve filmu Svatej z Krejcárku, celovečerním debutu režiséra Petra Tučka z roku 1969, se děj odehrává na žižkovské periferii, kde titulním hrdinou je prostoduchý švec Lájošek Cína, kterého si řidič Martin vybere jako závozníka. Začne bydlet v žižkovské kolonii na Krejcárku u Martinovy povětrné milenky Magdy. V pohádce Čarovné dědictví, prvním celovečerním filmu scenáristy a režiséra Zdeňka Zelenky, který byl volně inspirovaný stejnojmennou předlohou Václava Řezáče, se objevil v roce 1985. Titulním dědictvím je kouzelná čepice plnící každé přání svého majitele, která se náhodou ocitá ve vlastnictví čepičářova syna Vítka a jeho malých kamarádů. Po čarovném předmětu však pase i mocichtivý vévoda, jenž vládne svým poddaným tvrdě a nespravedlivě. Děti si uvědomí, že čepice bude v nesprávných rukou vždycky nebezpečná, a tak ji zbaví jejího kouzla. V roce 2003 si zahrál faráře v komedii Kamenák režiséra Zdeňka Trošky, který se ve filmu pokusil o husarský kousek: se spoluscenáristou Evženem Gogelou sestavil snímek jako nepřetržitou řadu známých a často drsných vtipů, tedy „kameňáků". Vyšel z typických tematických okruhů anekdot (manželství, erotika, nevěra, škola, nemocnice, hospoda, bordel, policajti, jeptišky, důchodci, židovské vtipy, vtipy o lordech atd.) a těm podřídil výběr postav i řídký spojovací děj. Vše zasadil do prostředí fiktivního jihočeského městečka Kameňákov. Za svou dlouholetou uměleckou činnost získal Stanislav Stolbenko řadu ocenění. Byl nositelem ocenění Senior Prix 2004 za dlouholetou vynikající uměleckou činnost, jež uděluje Nadace život umělce a Intergram. Právem získal také Cenu za celoživotní přínos Jihočeskému divadlu a Cenu Eduarda Hakena pro rok 2011 za dlouholetý vklad k povznesení opery, především v Českých Budějovicích. Se Stanislavem Stolbenkem odešla nejen významná postava české opery, ale i milovaný člověk s nakažlivým smyslem pro humor.