Naděžda Maurerová

Naděžda Gajerová (rozená Mauerová), narozená 11. března 1928 v Brně, zemřela 8. ledna 2017 v Praze, byla česká divadelní a filmová herečka, spisovatelka a libretistka. Již od dětství hrála v brněnském Státním divadle v představeních pro děti. Za druhé světové války pohostinsky vystupovala ve studentském souboru Komorní hry a zároveň studovala školu pro ženská povolání. Po osvobození přijala angažmá v brněnském Svobodném divadle (1945–1947) a rok studovala herectví na brněnské konzervatoři, kterou kvůli filmování nedokončila. Filmová kariéra Ve filmu debutovala v roce 1947 v díle Siréna, což byl začátek její filmové dráhy. Větší filmové role ztvárnila ve filmech Vyšší princip (1960) a Ať žije republika (1965). Její filmografie dále zahrnuje snímky Ještě svatba nebyla (1954), Neporažení (1956) a Anička jde do školy (1962). Ve filmu se objevovala pak už jen zřídka. V roce 1962 hrála maminku jednoho z dětských hrdinů ve filmu Anička jde do školy, v roce 1965 hrála ve filmu Ať žije republika. V roce 1971 se objevila v televizi v hudební komedii Sto dukátů za Juana, jinak se ale převážně věnovala divadlu. Divadelní kariéra K jevištní práci se vrátila jako členka Divadelní skupiny ČSM v Praze (1950–53) a v roce 1954 posílila nově zformovaný soubor libeňského Divadla S.K. Neumanna. Od roku 1959 byla členkou činohry Národního divadla, kde ztvárnila role jako Kordelie v Králi Learovi, Hanička v Lucerně, Mariana v Tartuffovi, Ilona v Kočičí hře a Bušková v Našich furiantech. V Národním divadle v Praze hrála třicet let až do svého odchodu na penzi v roce 1987. Po svém příchodu na naši první scénu převzala několik menších rolí v již hraných představeních, ve své první sezóně pak nastudovala pět rolí. Poměrně velké role hrála například v klasických kusech jako Hamlet nebo Zdravý nemocný (obě tato představení uvádělo Národní divadlo s úspěchem několik let). V následujících letech účinkovala opět v několika hrách každou sezónu, význam jejích rolí ale postupně klesal. Objevovala se v české klasice, často hrála v shakespearovském repertoáru, příležitosti dostala i v moderních hrách anglosaské provenience. Z jejích pozdějších vystoupení na jevišti se sluší uvést českou klasiku Naši furianti, kterou Národní divadlo hrálo celých šest let a v roce 1982 záznam z tohoto představení pořídila Československá televize. Menší roli hrála také ve slavné Kočičí hře s Danou Medřickou v hlavní roli. Literární tvorba Řadu postav v klasickém repertoáru a v pohádkách vytvořila v rozhlase. Od 70. let se objevovala už jen sporadicky v televizi, a to zejména v inscenacích. Od 80. let se intenzivně zabývala psaním operních libret a textů k vokálním skladbám (významná je zejména její spolupráce s druhým manželem, skladatelem Milošem Vackem (1928-2012) a věnovala se vlastní literární tvorbě. Je autorkou několika prozaických knih (Děvčátko s koťaty, 1979; Herci, 1987; Má smečka, 1994; Komediantské střípky, 1999; Únos Kašpárka, 1999; Co vyprávěl čtverák, 1999), básnické sbírky Žena (2000), divadelní grotesky Zázrak aneb Sedm divů socialismu (2002). V sedmdesátých letech se začala věnovat literární tvorbě - publikovala pod dívčím jménem Mauerová. Knižně debutovala titulem pro děti Děvčátko s koťaty (1979), vydala román z divadelního prostředí Herci (1987) a úsměvnou "psí" novelu Má smečka (1994). Soustavně publikovala časopisecky - povídky, fejetony, básně a pohádky. Osobní život a ocenění Nadace Život umělce jí udělila Cenu Senior Prix (1997). Z prvního manželství s filmovým režisérem Václavem Gajerem (1923–1998), s nímž se seznámila při natáčení svého prvního filmu (rozvedli se v roce 1968), pochází herečka Veronika Gajerová (nar. 1963). Z jejich manželství pochází tři děti, ve stopách rodičů se vydala nejmladší dcera, herečka Veronika Gajerová. Po rozvodu byla manželkou hudebního skladatele Miloše Vacka. Vítězně se zúčastnila několika literárních časopiseckých soutěží a spolu se skladatelem Milošem Vackem získala 1. cenu Českého hudebního fondu za hymnus Země má (1975) a výroční cenu Českého hudebního fondu za písňový cyklus Hledám tě, kráso (1978). Mnohé její zhudebněné verše následně vyšly tiskem. Je autorkou libret k operám M. Vacka Bratr Žak, Romance pro křídlovku, Kocour Mikeš, a spoluautorka edice hudebněvýchovných audiokazet.