Isabel Prinz

Isabel Prinz, narozená 25. června 1956 v Caracasu ve Venezuele, je španělská herečka, televizní moderátorka a divadelní režisérka. Pochází z rodiny původem z Las Palmas de Gran Canaria, odkud její rodiče emigrovali do Venezuely v 50. letech. Do Španělska se s rodinou vrátila v roce 1966, když jí bylo 10 let. Studovala na Oficiální německé škole v Las Palmas de Gran Canaria. Po dokončení studií žila ve Spojených státech, Kanadě, Německu a Francii, díky čemuž ovládá tři cizí jazyky - němčinu, angličtinu a francouzštinu. V Kanadě pracovala jako překladatelka během Olympijských her v Montrealu v roce 1976. Později působila jako letušká u společnosti Lufthansa, pracovala jako sekretářka v německé bance a také jako reklamní modelka. Ve svých dvaceti letech se usadila v Madridu, kde začala svou hereckou kariéru, přičemž debutovala na divadelních prknech v Teatro Fuencarral ve hře Dos igual que uno. Filmová kariéra Isabel Prinz se prosadila ve španělské i mezinárodní kinematografii. Mezi její nejvýznamnější filmové role patří účast v historickém velkofilmu 1492: Conquest of Paradise (1992) režiséra Ridleyho Scotta, kde hrála po boku Gérarda Depardieu a Sigourney Weaver. Další z jejích důležitých rolí byla v režijním debutu herce Johna Malkoviche ve filmu The Dancer Upstairs (2001). Spolupracovala také s režisérem Javierem Elorrietou. V hororu Slugs (1988) ztvárnila roli sekretářky starosty. Její filmografie zahrnuje také snímky jako Howl of the Devil (1988), kde hrála postavu Loreny, dále filmy jako Blood and Sand (1989), kde se objevila jako reportérka, a Policía (1987), kde ztvárnila zdravotní sestru. Mezi další filmy v její kariéře patří Como un relámpago (1996) režiséra Miguela Hermosa, Tretas de mujer (1993) Rafaela Moleóna, Yo me bajo en la próxima, ¿y usted? (1992) Josého Sacristána, Shooting Elizabeth (1992) Buze Taylora, A solas contigo (1990) Eduarda Campoye, Flamenco (1990) Philipa Blota, Sangre y arena (1989) Javiera Elorrieta, Cara de acelga (1987) Josého Sacristána a El aullido del diablo (1987) Paula Naschyho. Televizní tvorba V televizním seriálu Zorro (1990-1993) ztvárnila Isabel Prinz postavu Eleny De la Vega a Rositu ve dvou epizodách. Významnou roli měla také v populárním španělském seriálu Todos los hombres sois iguales (1996-1998), kde hrála postavu Merche. Tento komediální seriál vysílaný na stanici Telecinco získal několik ocenění včetně ceny Ondas za nejlepší seriál. Její televizní kariéra zahrnuje řadu dalších seriálů jako Televisión educativa iberoamericana (1995), kde působila jako moderátorka programu na TVE Internacional, Rutas de ida y vuelta (1994), kde moderovala program na Telemadrid, Loca peluquería (1993, Antena 3), El errante (1993, Antena 3 a MTV), Compuesta y sin novio (1993, Antena 3), Truhanes (1992, Telecinco), Delantero (1992, TVE a MTV), Vecinos (1992, Antena 3) a The Flash (1991, německý seriál v koprodukci s TVE). Objevila se také v seriálech jako La verdad de Laura (La 1) a v mnoha epizodách seriálů El comisario a Hospital Central (Telecinco) a Manos a la obra (Antena 3). V roce 1989 se stala první moderátorkou nově vzniklé stanice Telemadrid. Do roku 1995 uváděla různé pořady od cestovatelských a gastronomických (Rutas de ida y vuelta) přes předpověď počasí až po silvestrovské odpočítávání z madridské Puerta del Sol. Moderovala také několik magazínů v přímém přenosu na RTVE Canarias. Divadelní tvorba V roce 2009 se Isabel Prinz vrátila k divadlu, kde začínala svou kariéru, s mnoha projekty: Electra (Pérez Galdós, na Kanárských ostrovech, v Méridě a Madridu), Don Juan Tenorio (José Zorrilla, Madrid a Kanárské ostrovy), Tan solo dime una cosa (Clarisa Leal), Soy la viuda de un vivo (monolog Montse Martínez), La dama de las camelias (Alexandre Dumas ml.) nebo Tres segundos (Juan Carlos Rubio). Kromě herectví a režírování divadelních představení působí také jako koučka herců. Prezentovala také galavečery a události jako mezinárodní filmové festivaly, přehlídky španělského filmu nebo karnevalový galavečer v Las Palmas de Gran Canaria a několikrát také Mezinárodní karneval v Maspalomas (Gran Canaria). V roce 2013 debutovala jako divadelní režisérka s adaptací La pasión de Cristo a audiovizuálním poetickým recitálem se souborem složeným z 22 interpretů deseti národností.