Karel Hruška

Karel Hruška, narozen 14. června 1891 v Plzni, zemřel 17. října 1966 v Praze, byl český operní pěvec, tenorista, rozhlasový umělec a filmový herec. Počátky kariéry a operní dráha Karel Hruška se po absolvování měšťanky vyučil obchodním příručím, ale jeho skutečnou vášní bylo herectví a zpěv. Již během dospívání se aktivně zapojoval do plzeňské ochotnické scény, kde vynikal svým komediálním talentem a příjemným tenorem. Jeho profesionální dráha začala v dubnu 1911, kdy přijal nabídku k záskoku v plzeňském divadle v roli Beppa v Leoncavallově opeře Komedianti. Ještě téhož roku získal stálé angažmá v plzeňské opeře, kde působil až do roku 1919. Následně se stal členem souboru Národního divadla v Praze, kde se věnoval především menším, ale charakterově výrazným rolím. Jeho životní rolí byla postava Principála komediantů v Prodané nevěstě Bedřicha Smetany, kterou během své kariéry ztvárnil více než 855krát. V letech 1918 až 1955 zpíval pěvecké úlohy v operách uznávaných skladatelů jako Smetana, Blodek, Foerster, Wagner, Fibich, Čajkovskij, Verdi, Janáček, Mozart a Dvořák. Kromě Národního divadla hostoval také v jiných pražských a mimopražských operních a operetních divadlech, včetně Arény na Smíchově, Státního divadla Brno, Východočeského divadla, divadla v Kladně, v Plzni a ve Vinohradské zpěvohře. Filmová kariéra Karel Hruška patřil k průkopníkům českého filmu. Jeho filmová dráha začala již v roce 1913, kdy symbolicky ztvárnil roli principála komediantů v němém filmovém zpracování Prodané nevěsty režiséra Maxe Urbana. Ačkoliv se tento film nedochoval, Hruškův talent můžeme ocenit ve zvukovém filmovém přepisu Prodané nevěsty z roku 1933, který režírovali V. Innemann, J. Kvapil a E. Pollert. V němé éře českého filmu vytvořil několik výrazných rolí: krejčího Nitku v pohádce Červená Karkulka (1920) režiséra Svatopluka Innemanna, herce Kašku v životopisném snímku Josef Kajetán Tyl (1925) a mastičkáře Angrešta v komedii Podskalák (1928) režiséra Přemysla Pražského. V roce 1938 se objevil v menší roli strážníka ve Svitákově komedii Třetí zvonění. K filmu se vrátil v 50. letech, kdy ztvárnil poštmistra v Kubáskových Zvonech z rákosu (1950), zpívajícího harmonikáře v dramatu Karla Steklého Anna proletářka (1952) a staršího pána v dětském dobrodružném filmu Břetislava Pojara Dobrodružství na Zlaté zátoce (1955). Svou filmovou kariéru zakončil rolí pana Mareše v osvětovém filmu režiséra Josefa Váchy Trampoty pana Mareše (1956). Rozhlasová činnost a uznání Karel Hruška byl také významnou osobností českého rozhlasu, kde měl vlastní pořady a podílel se na rozhlasovém zpracování Prodané nevěsty. Za své umělecké zásluhy byl v roce 1953 oceněn titulem Zasloužilý umělec. Byl neobvyklým pěvcem své doby, neboť nahrával a interpretoval jak klasickou, tak populární hudbu. Díky svému velkému komickému talentu se specializoval na vytváření charakterních postav na operní scéně. Jeho všestrannost a schopnost překračovat hranice mezi různými uměleckými žánry z něj učinily jednu z výrazných osobností české kultury první poloviny 20. století. Umělecký odkaz Karel Hruška byl hercem svérázného humoru a komediantství, jehož hlas a herecké umění poznali nejen diváci Národního divadla v Praze, ale i posluchači rozhlasu a filmoví diváci. Přestože nebyl pěvcem velkých tenorových rolí, což bylo dáno i tím, že v době jeho umělecké dráhy měla česká opera velký počet mimořádných tenorů, dokázal si vybudovat nezaměnitelnou pozici díky svému charakteristickému projevu a komediálnímu talentu. Jeho filmová tvorba, ačkoliv nebyla rozsáhlá, představuje cenný příspěvek k dějinám české kinematografie, zejména v jejích počátcích a v období přechodu od němého k zvukovému filmu.