Libuše Pešková

Libuše Pešková, 5. 7. 1924, Praha – 30. 11. 1994, Benešov u Prahy, herečka, pedagožka Libuše Pešková pocházela z Prahy, kde také vystudovala dramatické oddělení na Státní konzervatoři, které absolvovala v roce 1948. Svou hereckou dráhu zahájila na jevišti Městského oblastního divadla v Pardubicích (1948-1950), poté bezmála dvacet let působila v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého v Praze (1950-1968). Svým hereckým projevem dokázala Libuše Pešková postihnout širokou škálu charakterů a našla uplatnění v různorodých žánrech. Její postavy vynikaly věrohodným pojetím tragiky i komického vyznění. Zvláště v 50. letech patřila k oblíbeným herečkám mladé generace. Své bohaté herecké zkušenosti předávala také posluchačům na DAMU, kde vyučovala herectví v letech 1957-1968. Ze zdravotních důvodů musela v roce 1968 opustit divadlo i DAMU a odešla do invalidního důchodu. Ve filmu se Libuše Pešková objevovala spíše sporadicky, navíc na rozdíl od divadla poněkud stereotypně. Její postavy na stříbrném plátně mají až na pár výjimek společný prvek v těžkém údělu venkovských žen. V takové úloze se poprvé objevila v historickém filmu Jan Hus (1954), kde ztvárnila ženu odvlečeného venkovana Šimona. Podobné typy pak ztvárnila i v dalších filmech - jako Anna, Slámova sestra ve snímku z roku 1955, a jako Růženka v roce 1956. V roce 1960 si zahrála Mařku Koutnou, Jirkovu matku, a v roce 1961 Bezručkovu ženu v psychologickém dramatu Noční host režiséra Otakara Vávry. Z typologie jejích filmových kreací vybočuje jen role železničářky Nývltové v povídkovém filmu Zločin v dívčí škole (1965). Zaujala také nevelkou, ale výraznou rolí uklízečky Podzimkové, zaměstnankyně krematoria, v kultovním dramatu Spalovač mrtvol (1968) režiséra Juraje Herze. Její poslední filmovou rolí byla úřednice ve snímku z roku 1970. V osobním životě byla Libuše Pešková provdaná Pokorná. Byla druhou manželkou spisovatele, překladatele a divadelního vědce a dramaturga Jaroslava Pokorného (1920-1983) a nevlastní matkou herečky Jaroslavy Pokorné.