Vladimír Smíchovský

Vladimír Smíchovský, narozen 22. května 1876 v Praze jako Vladimír Kocourek, zemřel 2. února 1943 v Praze, byl český divadelní a filmový herec, komik a režisér. Divadelní začátky Svou uměleckou dráhu zahájil jako činoherní a operetní herec u kočovných divadelních společností, kde krátce působil například v Jelínkově společnosti (Společnost Viléma Karla Jelínka). Později se usadil v rodné Praze, kde vystupoval v několika významných zábavních podnicích své doby – ve zpěvní síni U Štajgrů (1901), U Šedivých (1908), v Kabaretu Hvězda (1914) a U Kuřího oka (1915). Od roku 1923 byl angažován jako herec a režisér ve smíchovské Aréně a na dalších menších činoherních, zábavných a operetních scénách. V roce 1934 hostoval i na prknech Národního divadla v Praze, kde ztvárnil epizodní role Ředitele věznice a Druhého sedláka ve hře Čistá rasa od Slonimského v režii Vojty Nováka. Filmová kariéra Na filmovém plátně debutoval již v roce 1921, kdy se objevil hned ve třech němých filmech – Román boxera, Poslední radost a Irčin románek I. a II. V éře němého filmu pokračoval v menších rolích v dalších snímcích jako Likérová princeznička (role žalářníka), Lucerna (mušketýr), Josef Kajetán Tyl (četník), Paní Katynka z Vaječného trhu (otčím), Dobrý voják Švejk (komisař) či Batalion z roku 1927 (zedník Rokos). V tomto němém filmu, který byl později znovu natočen jako zvukový, ztvárnil Smíchovský menší roli v příběhu o morálním úpadku váženého advokáta. Zlatá éra ve zvukovém filmu S příchodem zvukového filmu se Vladimír Smíchovský stal jedním z nejvytíženějších epizodních herců české kinematografie. V první polovině 30. let se objevil v řadě významných filmů, například v komedii Muži v offsidu (1931) režiséra Svatopluka Innemanna, kde hrál muže v okně. Dále účinkoval ve filmech To neznáte Hadimršku (člen delegace městské rady), Miláček pluku (starší host na tancovačce), Karel Havlíček Borovský (písař), U snědeného krámu (malostranský strážník) a v legendárním snímku Hej-rup! (1934) s Voskovcem a Werichem, kde ztvárnil asfaltéra. Vrchol kariéry Nejplodnější období Smíchovského filmové kariéry nastalo ve druhé polovině 30. let, kdy v roce 1937 účinkoval dokonce ve třinácti filmech. Z jeho bohaté filmografie z tohoto období stojí za zmínku role polír ve filmu Ulička v ráji, dražitel v Písni drožkáře, pan strážmistr v Páteru Vojtěchovi, kolovrátkář v Komediantské princezně, průvodčí ve filmu Vdovička spadlá s nebe, listonoš Kaňka v komedii Otec Kondelík a ženich Vejvara, šafář v Lízině letu do nebe, vrátný v továrně ve filmu Láska a lidé, přítel Douši v Hlídači č. 47, dělník v lomu v Hordubalech a přísedící u soudu ve zvukové verzi filmu Batalion (1937). Pozdní tvorba Ke konci 30. let se Vladimír Smíchovský objevil v dalších významných českých filmech jako Včera neděle byla (role karbaníka), Pod jednou střechou (domovník), Vandiny trampoty (zahradník), Slečna matinka (divák na závodech), Nevinná (listonoš), Muž z neznáma (mluvčí z dělníků), Baron Prášil (starý lesník) a mnoha dalších. Filmovat nepřestal ani na začátku 40. let, kdy ztvárnil role hostinského v komedii Z českých mlýnů (1941), berního zřízence v Turbině (1941) Otakara Vávry, souseda v Pantátovi Bezouškovi (1941) Jiřího Slavíčka, chodce v Paličově dceři (1941) a doručovatele ve snímku Modrý závoj (1941). Odkaz Svou poslední filmovou roli vytvořil jako starý chasník v tragikomedii na námět Jana Drdy Městečko na dlani (1942) režiséra Václava Binovce. Kromě filmové tvorby ojediněle spolupracoval i s rozhlasem. Vladimír Smíchovský zemřel 2. února 1943 v Praze ve věku nedožitých 67 let. Ve své rozsáhlé filmografii zanechal přibližně osmdesát filmových epizodních rolí a miniaturních postav, které zdatně doplňovaly hlavní herecké obsazení českých filmů. Přestože nikdy nepatřil mezi hvězdy první velikosti, jeho všestrannost a spolehlivost z něj učinily jednoho z nejobsazovanějších charakterních herců své doby.