Jaroslav Hurt

Jaroslav Hurt (30. prosince 1877, Přerov – 15. dubna 1959, Tábor) byl český herec, režisér, divadelní ředitel a pedagog. Pocházel z umělecké rodiny – byl synem herce a divadelního ředitele Jana Hurta a bratrem herce, divadelního ředitele a výtvarníka Josefa Hurta. Divadelní začátky a cesta k Národnímu divadlu Jaroslav Hurt studoval gymnázium v Jindřichově Hradci, ale v sextě studia ukončil a v roce 1893 odešel za otcem, který byl v té době ředitelem Divadla a Arény u Deutschů v Libni. Zde začínal jako technický pracovník a nápověda. Rozhodl se stát hercem a soukromě se školil u Josefa Šmahy. Herecké zkušenosti získával sedm let u různých kočovných společností (Kokošková, Dobrovolný, Choděra, Štětka, Chmelenský a další). V letech 1904–1906 získal angažmá v plzeňském divadle, odkud si ho v roce 1906 Jaroslav Kvapil převzal do souboru Národního divadla v Praze. Národní divadlo se stalo jeho domovem téměř na dvacet let, působil zde jako herec i režisér. Po Kvapilově odchodu z divadla převzal vedení činohry (1919–1921). V Národním divadle vytvořil přes 250 rolí a režíroval téměř 50 inscenací. Mezi jeho významné herecké role patřily Jago v Othellovi a Polonius v Hamletovi v shakespearovském cyklu roku 1916, vodník Ivan v Jiráskově Lucerně (1905) a několik nastudování Vojnara v Jiráskově Vojnarce. V roce 1922 se postavil proti novému šéfovi K. H. Hilarovi, s nímž měl rozpory ohledně způsobu hereckého vyjadřování směřujícího k expresionismu. Vzdal se funkce šéfa činohry a roku 1925 z divadla odešel. Pedagogická činnost a rozhlas Po odchodu z Národního divadla se Jaroslav Hurt věnoval pedagogické činnosti. V letech 1919–1927 byl profesorem dramatického oddělení pražské konzervatoře, kde mezi jeho žáky patřili významní herci jako Ladislav Boháč, Marie Glázrová, Otomar Korbelář, Miloš Nedbal, Jan Pivec, František Salzer a Světla Svozilová. V letech 1926–1934 přednášel řečnictví na právnické fakultě Univerzity Karlovy. Napsal také knihu Řečnictví v teorii a praxi (1934). Roku 1927 se stal prvním stálým režisérem rozhlasových činoher v Radiojournalu, kde již od roku 1925 hostoval. Od roku 1932 byl šéfrežisérem. V rozhlase se snažil dokázat, že činoherní děj je možné realizovat i bez vizuálních počitků, především doplňováním různých zvukových efektů. Specifiku rozhlasového vedení herce viděl ve zdůraznění patosu ve vyjadřování a melodičnosti přednesu. Pro rozhlasovou práci vytvořil stálou skupinu mladých herců, s níž spolupracoval. Do důchodu odešel v roce 1939. Filmová kariéra Jaroslav Hurt se ve filmu uplatnil již v jeho raných začátcích. Do českého filmu vstoupil ještě v jeho prehistorických počátcích, když pro společnost ASUM Anduly Sedláčkové a Maxe Urbana v letech 1912–1913 hrál v několika filmech (Dáma s barzojem, Rozvedená paní) a také režíroval drama Falešný hráč (1913). O obsahu tohoto dramatu ze života v Praze není mnoho známo, film je pravděpodobně ztracen. V němé éře se po první světové válce ještě uplatnil jako první stavitel a ďábel ve filmu Stavitel chrámu (1919), který byl adaptací pražské pověsti o architektovi Petru Parléřovi. Dále hrál detektiva Gordona ve filmu Šílený lékař (1920), mistra Jahodu v Pražském flamendrovi (1926), radu Burdycha v Pantátovi Bezouškovi (1926) a menší roli ve filmu Modche a Rézi (1926). Do zvukové éry pronikl jen dvakrát – ve snímcích Peníze nebo život (1932), kde ztvárnil tchána Jiřího Voskovce, a Osudná chvíle (1935), kde hrál bankovního ředitele Dr. Bartoše. Po tomto filmu se již před filmové kamery nepostavil. Závěr kariéry Těsně před koncem války se Jaroslav Hurt na čas vrátil do divadla, aby vedl Divadlo práce, pozdější Revoluční scénu (hrála v Komorním divadle). Po zrušení této scény působil jako ředitel, šéf činohry a režisér v Českých Budějovicích (1945–1950). I zde vystupoval jako herec a s budějovickým divadlem se rozloučil rolí profesora Poležajeva v Rachmanově hře Neklidné stáří. Po definitivním odchodu do důchodu se věnoval jako herec i režisér ochotnickému divadlu. Za vynikající práci v rozhlase byl vyznamenán Řádem práce (1953). Jaroslav Hurt zemřel 15. dubna 1959 v Táboře ve věku 81 let.