Helena Bendová

Helena Bendová, 10. prosince 1921, Praha, herečka Helena Bendová byla česká divadelní a filmová herečka, jejíž umělecká dráha začala během německé okupace v pražském divadélku Větrník. Její divadelní začátky jsou spojeny s pražským divadélkem Větrník, kde začínala v době okupace. Po skončení druhé světové války pokračovala v divadelní kariéře a byla členkou souborů pražských scén Divadlo mladých pionýrů a Divadlo satiry. Divadelní kariéra Divadelní dráha Heleny Bendové byla poměrně bohatá. Na divadelních prknech působila ve zlínském Divadle pracujících (1947-52) a ve Vesnickém divadle (1954-60). Po ukončení angažmá ve Vesnickém divadle v roce 1960 se její profesní zaměření změnilo. Po válce hrála v Divadle satiry v Praze, Divadle pracujících ve Zlíně a ve Vesnickém divadle, kde skončila v roce 1960. Následně už se objevila jen ve filmu, a to v menších rolích. V pozdějších letech v letech 1974-76 byla dramaturgyní a uměleckou vedoucí pražského divadla Ateliér. Filmová kariéra Helena Bendová se ve filmech objevovala především v 60. a 70. letech 20. století, kdy ztvárnila několik menších, ale zapamatovatelných rolí. V šedesátých a sedmdesátých letech se objevila i ve filmu - ve snímcích Pršelo jim štěstí (1963), Puščík jede do Prahy (1965), Útěk (1967), Já truchlivý Bůh (1969), Nevěsta (1970) a My, ztracený holky (1972). V psychologickém dramatu Pršelo jim štěstí (1963) režiséra Antonína Kachlíka ztvárnila roli domovnice Ryšánkové. Film je adaptací stejnojmenné povídky Jana Trefulky z roku 1962. Ústřední postavou filmu je Věra Řeháková zvaná Píšťalka (Jiřina Bohdalová), chystající se na svatbu se svým přítelem Zdeňkem. V československo-sovětském dětském filmu Puščík jede do Prahy (1965) si zahrála roli úřednice. Tento film vypráví o přátelství uzavřeném v mezinárodním pionýrském táboře v Artěku, které je zpečetěno darem živého medvíděte. V dramatu Útěk (1967) režiséra Štěpána Skalského ztvárnila roli kuchařky. Film vypráví příběh, kdy z požáru dřevěného skladiště jsou podezírány děti, které chodily kouřit, a mezi vyšetřovanými se ocitá i malý Saša. Protože se bojí vrátit se domů, utíká společně se starším výrostkem, jenž se již ocitl na šikmé ploše. V hlavních rolích se představili Ivan Vyskočil a mladý Roman Skamene. V černé komedii Já truchlivý Bůh (1969) režiséra Antonína Kachlíka, natočené podle povídky Milana Kundery, ztvárnila roli domovnice. Film vypráví o panu Adolfovi, kterého neodolatelně představuje svůdnický Miloš Kopecký, jenž vzpomíná na trapný příběh s jednou směšnou láskou. Zaujala ho mladičká studentka operního zpěvu, ale neustále narážel na její nezájem blíže se seznámit. V tragikomedii Nevěsta (1970) režiséra Jiřího Suchého hrála roli Bečvářové. Tento autorský snímek realizovaný podle vlastního námětu a scénáře je příběhem naivní dívky Zdeny (začínající Marta Vančurová), která se rozhodne naplnit věštbu pokoutního chiromanta (Eugen Jegorov) a najít si manžela. Její poslední filmovou rolí byla učitelka Brotánková v dívčím románku My, ztracený holky (1972). Film vypráví o děvčatech, která se seznámila při chmelové brigádě a poté usedla do téže třídy zdravotnické školy. Jenže jedna z dívek je uzavřená a vše bere vážně, zatímco druhá je lehkomyslná, s ničím se neláme hlavu. Rozhlasová práce Po ukončení aktivní filmové kariéry účinkovala v rozhlase (1972-74). Toto období se částečně překrývalo s její poslední filmovou rolí a následnou prací v divadle Ateliér. Helena Bendová patřila mezi charakterní herečky, které dokázaly i v menších rolích zanechat výraznou stopu. Její filmografie, ačkoliv nepříliš rozsáhlá, zahrnuje spolupráci s významnými českými režiséry a herci své doby.