Dagmar Zikánová

Dagmar Zikánová, narozena 13. března 1926 v Praze, Československo, byla česká herečka, která se proslavila především menšími rolemi v českých filmech. Vzdělání a divadelní kariéra Dagmar Zikánová absolvovala dramatickou konzervatoř v Praze v roce 1946. Po studiích krátce působila v divadle Větrník, následně hostovala v několika oblastních divadlech, včetně těch v Plzni, Jihlavě a Mladé Boleslavi. Později se stala členkou Divadla hudby a Kina-varieté Světozor v Praze, kde pokračovala ve své umělecké dráze. Filmová kariéra Od konce 40. let se Dagmar Zikánová objevovala ve filmu především v epizodních rolích. Její filmografie zahrnuje téměř dvě desítky snímků, kde ztvárnila typově podobné postavy - služebné, pokojské, pokladní, biletářky či prodavačky. Mezi její první filmové role patřila služebná v kuchyni ve snímku Hostinec U kamenného stolu (1948) režiséra Josefa Grusse. V témže roce se objevila také ve filmu Dnes neordinuji. Největší hereckou příležitost dostala ve Slavíčkově okupačním dramatu Mordová rokle (1951), kde ztvárnila vesnické děvče Maňku, sestru gestapem pronásledovaného sedláka Ondry Bašuse. V roce 1957 si zahrála cestující čtoucí Máj ve filmu Florenc 13,30. O dva roky později se objevila jako prodavačka z bufetu Majka Válková v kriminálním snímku 105% alibi (1959). Pozdější filmografie V 60. letech pokračovala Dagmar Zikánová v obsazování do menších rolí. V roce 1960 ztvárnila Vlastu Machačovou ve filmu Rychlík do Ostravy a také se objevila jako komorná ve snímku Pochodně. V roce 1963 si zahrála v pohádkovém filmu Zlaté kapradí a v komedii Einstein kontra Babinský, kde byla filmovou manželkou postavy ztvárněné Lubomírem Lipským. Následující rok se objevila jako Holinova žena ve filmu Táto, sežeň štěně (1964), kde jejím filmovým protějškem byl Čestmír Řanda. Mezi její další filmy patří Bubny (1964), Zpívali jsme Arizonu (1964), Káťa a krokodýl (1965), Nikdo se nebude smát (1965) a Třicet jedna ve stínu (1965). Její filmovou kariéru uzavřela role pokojské v oscarovém filmu Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky (1966), který byl natočen podle stejnojmenné novely Bohumila Hrabala.