Jan Foll

Jan Foll, 7. března 1951, Pardubice – 13. dubna 2021, Praha, filmový kritik, novinář a publicista Jan Foll se narodil v Pardubicích v roce 1951 do rodiny malíře, ilustrátora dětských knih a filmových plakátů Dobroslava Folla. Po ukončení středoškolského studia na Akademickém gymnáziu ve Štěpánské ulici v Praze se vydal na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde vystudoval obor filozofie a dějepis, který dokončil v roce 1975. Již od roku 1974 pracoval v Ústřední půjčovně filmů Praha jako redaktor filmových titulků. V letech 1990 až 1992 si vyzkoušel práci dramaturga v Československé TV, studio Praha. V této době již dával přednost filmové kritice a publikační činnosti, což bylo rozhodující pro jeho další profesní volbu. Od roku 1992 byl redaktorem Lidových novin až do roku 1997. Po roce 1997 působil jako nezávislý publicista. Soustavně spolupracoval s časopisy Týdeník, Literární noviny, Respekt nebo Mladou frontou Dnes. V poslední době publikoval především v měsíčníku Xantypa a v Divadelních novinách. Přispíval do samizdatových Lidových novin, četl a šířil zakázanou literaturu. V červnu 1989 podepsal a rozšiřoval petici Několik vět, v listopadu téhož roku se účastnil protirežimních demonstrací na pražském Albertově. Byl přítomen při oznámení generální stávky v Realistickém divadle (nyní Švandovo divadlo) a při založení Občanského fóra v Laterně magice. V roce 1989 vydal menší monografii o Miloši Formanovi. Knižní titul Deset tváří (1999) představuje rozhovory s osobnostmi z televizní obrazovky. Přispěl také do sborníku Věra Chytilová mezi námi (2006). V 80. letech se seznámil s disidentem a pozdějším českým prezidentem Václavem Havlem, se kterým se poté přátelil až do jeho smrti v roce 2011. Měl výrazný dramaturgický podíl na Febiofestu. Jako publicista se účastnil Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech i Febiofestu. V posledních letech Jan Foll přispíval také na web Film a spiritualita. Herecká kariéra Jan Foll si jako filmový kritik vyzkoušel i hereckou práci v menších rolích. Jako filmový kritik si také sám vyzkoušel, jak chutná herecký chlebíček, když si zahrál v menších rolích novináře nebo rybáře ve filmech - Nemocný bílý slon (1990), Byli jsme to my? (1990), Kouř (1991), Kamenný most (1996), v hraném dokumentu V centru filmu - V teple domova (1998), Mňága - Happy End (1997), Rok ďábla (2002). Herecký debut si odbyl v psychologickém filmovém dramatu Pavučina (1987) režiséra Zdeňka Zaorala v roli Ivana. Ztvárnil menší role ve snímcích jako Pavučina, Kouř, Mňága - Happy End, Kamenný most, Rok ďábla, Hany či Cena za štěstí. Ve filmu Mňága - Happy End (1996) režiséra Petra Zelenky, který je mystifikačním dokumentem o kapele Mňága a Žďorp, se Jan Foll objevil po boku dalších osobností jako Petr Fiala, Christopher Clarke, Martin Schulz, Marek Vašut, Marek Brodský, Oldřich Vlach, Roman Skamene, Petr Zelenka, Eva Turnová, Hana Křížková, Boris Hybner, Ivan Král, Zdeněk Troška, Karel Zich, Olga Dabrowská, Richard Toth, Alexej Guha, Michal Malátný, Petr Rajchert, Petr Hošek a Jiří Černý. V Kamenném mostě (1996) režiséra Tomáše Vorla, který je hořkou komedií odehrávající se v samém srdci Prahy - na Karlově mostě, si Jan Foll zahrál po boku herců jako Tomáš Hanák, Milena Dvorská, Václav Strasser, Hana Tallerová, Jan Slovák, Romana Sittová, Naďa Šafratová, Otakáro Maria Schmidt, Martin Horák, Bořík Procházka, Jana Synková, David Vávra, Jiří Macháček, Tomáš Vorel st., Renata Lopourová ml., Radomil Uhlíř, Pavel Vangeli, Václav Havel, Josef Borek, Jaroslav Dušek, Jaroslav Róna, Michaela Srbová, Vladimír Franz, Roman Ťalský, Reon Argondian, Helena Petřinová, Alena Rollerová, František Novotný a Luboš Veselý. Jan Foll zemřel 13. dubna 2021 ve věku 70 let po dlouhé těžké nemoci. Psal o kinematografii, byl autorem několika knih, včetně biografie režiséra Miloše Formana, a zahrál si menší úlohy ve filmech. Žil se svou ženou v Praze a měl dceru Kláru. Jan Foll zemřel 13. dubna 2021.