Jiřina Froňková

Jiřina Froňková, narozena 21. března 1927 v Rynholci u Rakovníka, zemřela 9. června 2001 v Brně, byla česká divadelní a televizní herečka. Pocházela z rozvětvené divadelní rodiny – její matkou byla divadelní herečka Jindřiška Froňková, rozená Šolcová (1903-1980), děd Bohumil Šolc (1856-1938) byl hercem a ředitelem kočovné společnosti. Její rodiče Vilém Froňková a Jindřiška se rozvedli, přičemž matka se sama starala o Jiřinu a její sestru Zdeňku (později provdanou Kropáčkovou). Divadelní začátky a kariéra Jiřina Froňková začala hrát dětské divadelní role již v útlém věku. V patnácti letech zahájila profesionální hereckou dráhu u Valdenovy společnosti, ale již v roce 1943 přijala angažmá v činoherním a operetním souboru Hermíny Housové. Po válce působila ve Východočeském divadle v Pardubicích (1945-1948), kde byla obsazována do rolí mladistvých něžných hrdinek a kde se začalo formovat její procítěné herectví. Nejdůležitější část své umělecké dráhy však spojila s Ostravou, kde od roku 1949 až do odchodu do penze v roce 1985 působila ve Státním divadle. Zde se později na stejném jevišti setkala i se svou matkou. Z divadelních rolí si zaslouží zmínku její ztvárnění Luisy v klasické Schillerově hře Úklady a láska. Častěji se pak prezentovala v ruském a sovětském repertoáru, například v inscenacích Praha zůstane má (J. A. Burjakovskij) nebo Bouře (A. N. Ostrovskij). Filmová a televizní tvorba Před filmovou kamerou se Jiřina Froňková objevila pouze jednou, a to v budovatelské komedii Kotrmelec (1961), kde hrála manželku hlavního hrdiny v podání Rudolfa Deyla mladšího. Film se natáčel v Ostravě a přestože ztvárnila manželku hlavní postavy, její prostor byl spíše menší. Mnohem významnější byla její televizní kariéra, která se rozvinula především v produkci ostravského studia Československé televize. Televizní role a spolupráce V televizi se Jiřina Froňková objevovala v seriálech, dramatech ze současnosti i v pohádkách. Hlavní roli středoškolské profesorky Kubátové ztvárnila v televizním filmu Případ IV. A (1979) v režii Jana Kačera. Významná byla i její postava adoptivní matky dospívajícího chlapce, který pátrá po svých skutečných rodičích, v televizní povídce Cizí člověk (1976), kterou natočil Jiří Krejčík. V ostravské televizi často spolupracovala s režisérem Aloisem Müllerem, později také s Otakarem Koskem nebo Zdeňkem Havlíčkem. Pod režijním vedením Františka Mudry ztvárnila například tchyni Vítězslava Jandáka v seriálu Velké sedlo (1982). Pozdní kariéra a ocenění Jiřina Froňková se angažovala také ve společenském dění a její aktivity v řadách Komunistické strany jí přinesly titul Zasloužilé umělkyně (1969). Z ostravského Státního divadla odešla do důchodu v roce 1985. Před kamerou stála naposledy v televizní inscenaci Umění nestárnout (1989), kde ztvárnila hlavní roli vitální důchodkyně Marie Hálové, která odmítá patřit do starého železa. Tato role byla kritiky oceňována jako jeden z jejích nejlepších výkonů. Mezi její další televizní role patřily snímky jako Majka, Filip (oba 1978), Čas plyne i v dešti (1980), Jak Honza Kačenku dostal (1982), Figarova svatba (1984), Světlonoš (1985), Tchán (1986), Vila Lucie, Brožurkový fantom (oba 1987) a Dědek, Dědeček (oba 1988). Objevila se také v seriálech Postel s nebesy (1980), Marťanský dopoledník (1982), Stavy rachotí (1983), Logaritmus lásky a Ďáblovy peníze (1985). Po manželově smrti v roce 1999 se přestěhovala do Brna, kde 9. června 2001 ve věku 74 let zemřela.