Remington Olmstead

Remington Olmsted (15. června 1913, Los Angeles, Kalifornie, USA – 7. dubna 2002, Řím, Itálie) byl americký herec, tanečník a restauratér, který se proslavil především svou prací v italských a evropských filmech v 50. a 60. letech 20. století. Počátky kariéry a divadelní úspěchy Olmsted byl původně fotbalovou hvězdou na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA), kde studoval v letech 1933-1935. Místo sportovní kariéry se však rozhodl věnovat tanci a herectví a přestěhoval se do New Yorku. Zde našel uplatnění v řadě broadwayských představení, kde účinkoval nejméně v 7 produkcích mezi lety 1937-1946. Mezi jeho divadelní role patřily vystoupení v muzikálech jako Gypsy Lady (1946), Polonaise (1945-1946), Sadie Thompson (1944-1945) a především v legendárním Oklahoma! (1943-1948), kde byl součástí tanečního souboru. Krátce také vystupoval v Radio City a byl nakrátko ženatý s jednou z tanečnic Rockettes, jak později vyprávěl své rodině. Filmová kariéra v Hollywoodu a Itálii Ve stejném období se objevil nejméně ve 4 hollywoodských filmech, většinou v rolích tanečníka, byť neuvedených v titulcích. Jeho první filmové role zahrnovaly filmy jako Slave Ship (1937), Presenting Lily Mars (1943), Song of Russia (1944) a Lost in a Harem (1944). O jeho aktivitách v pozdních 40. letech je známo málo, ačkoli se zdá, že vystupoval v londýnské produkci muzikálu Oklahoma. V roce 1950 se přestěhoval do Říma, aby studoval operu. Tam potkal Dianu, dceru bývalého velvyslance a spisovatele Daniela Varèho, kterou si později vzal za manželku. V Římě získal několik menších hereckých rolí v průběhu 50. let. Mezi jeho italské filmy patří Revenge of the Pirates (1951), La mano dello straniero (The Stranger's Hand, 1954), I cavalieri dell'illusione (1954) a L'eterna femmina (1954). V The Stranger's Hand, režírovaném Mariem Soldatim, ztvárnil postavu jménem Ramondo. Objevil se také v raných scénách filmu Helen of Troy (1956), kde ho lze spatřit, jak sesedá z koně na pláži ve scéně zahrnující královnu Helenu ze Sparty. V roce 1959 ztvárnil roli, pro kterou bude vždy pamatován, i když nebyla uvedena v titulcích - vojáka, který odmítá dát vodu Juda Ben-Hurovi, jen aby se ocitl tváří v tvář Ježíšovi ve filmu Ben-Hur. Jeho působivé, byť krátké vystoupení v Ben-Hur je považováno za klasiku svého druhu. Brutalita konfrontovaná a zkrocená jednoduchým aktem lidskosti. Když režisér William Wyler zjistil, že byl Olmsted během natáčení náhodně nahrazen, požadoval, aby byl herec nalezen a znovu najat za jakoukoli cenu. Jeho instinkty se ukázaly jako hodné tohoto úsilí. Mezi jeho další filmy patří La nipote Sabella (1959), kde hrál amerického inženýra, The Last Judgment (1961) jako Il razzista a Barabbas (1961), kde ztvárnil strážce v dolech. V Barabbasovi hrál strážce v sirných dolech, který bičuje a trestá Barabbáše a Sahaka. Podnikatelská kariéra a pozdější život Také v roce 1959 Olmsted zahájil projekt, pro který je nejlépe pamatován - založil restauraci Da Meo Patacca v římské čtvrti Trastevere. Restaurace, která se specializovala na tradiční pokrmy v autentickém prostředí 18. století s živou hudbou, se rychle stala úspěšnou a oblíbeným místem pro místní i mezinárodní celebrity. Následovaly další tři restaurace a původní podnik zůstává populární dodnes. Da Meo Patacca byla první z Olmstedových restaurací v Trastevere. Později s dalšími partnery otevřel dvě další na stejném náměstí Piazza dei Mercanti - "Fieramosca" a "Ciceuracchio". Rem také vybudoval plážové místo s občerstvením zvané "Aeneas' Landing" severně od Gaety na pobřeží mezi Římem a Neapolí a založil čtvrtou restauraci "A'o Re Burlone" ve staré čtvrti Gaety. Miloval veškerou kreativní uměleckou práci, která s tím souvisela, ne tolik obchodní stránku. Restaurace Da Meo Patacca se stala také kulturním centrem, kde se scházeli hudebníci. V roce 1963 zde například argentinský saxofonista Gato Barbieri, který žil v Římě, přesvědčil trombonistu Enrica Ravu, aby se k němu připojil. Oba zde zdokonalovali své dovednosti při každodenním vystoupení, které trvalo devět měsíců. Remington Olmsted zemřel v Římě 7. dubna 2002 ve věku 88 let. Neměl žádné děti a zůstal po něm odkaz jak ve filmovém průmyslu, tak v gastronomii.