Roza Schlesingerová

Roza Schlesingerová, narozena 19. června 1874 ve Vídni, Rakousko-Uhersko, zemřela 22. ledna 1946 v Praze, Československo, byla česká herečka, divadelní nápovědka a recitátorka. Narodila se jako Rosalia Börová (někdy uváděná jako Bérová, Bönová či Bénová) rodičům Johanovi a Marii Börovým. V roce 1901 se ve Vídni provdala za herce a architekta Alfreda (Carla) Schlesingera. Počátky kariéry a příchod do Československa Dlouhá léta žila a působila ve Vídni, kde pracovala jako recitátorka a divadelní nápověda. O jejím přesném působení ve Vídni se dochovalo jen málo informací. Po roce 1919 přesídlila s manželem natrvalo do Československa, kde nejprve působili ve Varnsdorfu a od roku 1923 v Praze. V hlavním městě příležitostně hostovala v pražském německém divadle, ale její hlavní uplatnění bylo ve filmu. Němá éra a nejvýznamnější role Do českého filmu vstoupila poprvé v roce 1926 a do konce němé éry natočila přibližně 20 filmů, v nichž ztvárnila jak epizodní, tak i výraznější role. Mezi její nejvýznamnější němé filmy patří Otec Kondelík a ženich Vejvara I. (1926), kde hrála služku, Batalion (1927), kde ztvárnila roli paní Rokosové, a Horské volání S.O.S. (1929), kde se objevila jako hotelová host. Z dalších výraznějších rolí stojí za připomenutí filmy Lásky Kačenky Strnadové, kde hrála přepadenou domovnici, Švejk v ruském zajetí v roli hraběnky Taxilové, Mlynář a jeho dítě jako Záleská, Pancéřové auto v roli hospodyně u bandity a Starý hřích, kde ztvárnila žebračku Světákovou. Zvuková éra a pozdější kariéra S nástupem zvukového filmu se její filmové příležitosti výrazně omezily, a to především kvůli velmi špatné znalosti češtiny. V rozmezí let 1930 až 1938 se objevila pouze v 15 filmech, ale již jen jako představitelka komparzních roliček nebo epizodních postav. Zahrála si například v C. a k. polní maršálek jako host v kabaretu, v Písničkáři jako žena ve frontě, v On a jeho sestra jako sousedka a v Božích mlýnech jako kmotra při svatbě. Její nejvýraznější rolí ve zvukovém filmu byla zrádná hospodská ve filmu Jánošík (1935), která nasype Jánošíkovi pod nohy hrách, což vede k jeho dopadení. Tento film režiséra Martina Friče se stal mezinárodně úspěšným a byl prodán do 32 zemí, což z něj učinilo jediný československý film z období první republiky, který dosáhl takového mezinárodního úspěchu. Posledním filmem, ve kterém Roza Schlesingerová účinkovala, byl Řeka čaruje (1945), kde se objevila jako žena v davu. Tento lyrický film režiséra Václava Kršky byl jedním z prvních českých snímků uvedených po osvobození v roce 1945. Osobní život a závěr Ačkoliv Roza Schlesingerová pocházela ze židovské rodiny, spolu s manželem Alfredem přestoupili zřejmě na křesťanskou víru. V dostupných dokumentech z 30. let je uváděno jejich náboženství jako katolické, což jim pravděpodobně pomohlo vyhnout se deportaci do koncentračních táborů během druhé světové války. Roza Schlesingerová zemřela v roce 1946 ve svém vinohradském bytě ve věku nedožitých 72 let a její ostatky byly rozptýleny.