Stanislas Nordey

Stanislas Nordey, narozen v roce 1966 v Paříži, je francouzský herec, divadelní a operní režisér a pedagog. Je synem herečky Véronique Nordey a filmového režiséra Jeana-Pierra Mockyho. Vzdělání a počátky kariéry Po studiích na prestižní Conservatoire national supérieur d'art dramatique v Paříži zahájil Nordey svou režisérskou dráhu v roce 1988 inscenací Marivaux's La Dispute (Spor) v ženevském divadle Théâtre Pitoëff. Následně založil vlastní divadelní společnost Compagnie Nordey, se kterou byl v letech 1991 až 1995 umělcem přidruženým k Théâtre Gérard Philipe v Saint-Denis. Poté se na pozvání ředitele Jeana-Pierra Vincenta připojil k Théâtre Nanterre-Amandiers, kde působil jako přidružený umělec v letech 1994 až 1997. Filmová kariéra Vedle své divadelní činnosti se Stanislas Nordey prosadil také jako filmový herec. Jeho filmografie zahrnuje několik významných snímků, mezi nimiž vyniká role ve filmu Three Colors: Blue (Tři barvy: Modrá) z roku 1993 režiséra Krzysztofa Kieślowského, kde se objevil po boku Juliette Binoche. Dále účinkoval ve filmu Don't Forget You're Going to Die (N'oublie pas que tu vas mourir) z roku 1995 režiséra Xaviera Beauvoise, kde ztvárnil postavu přítele hlavního hrdiny Benoita. Tento film získal cenu poroty na filmovém festivalu v Cannes. V roce 2017 se objevil ve filmu Memoir of War (La douleur) režiséra Emmanuela Finkiela, kde ztvárnil roli deportovaného vězně. Film byl vybrán jako francouzský kandidát na Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film, ale nebyl nominován. Divadelní režie a vedení institucí V letech 1998 až 2001 vedl společně s Valérie Lang Théâtre Gérard Philipe, Centre dramatique national v Saint-Denis. Poté se v roce 2001 připojil k Théâtre National de Bretagne, kde působil deset let jako pedagogický ředitel divadelní školy a přidružený umělec. Nordey je známý svou inovativní režií, zejména inscenacemi textů Piera Paola Pasoliniho (Bêtes de style v roce 1992 na festivalu Festival d'Avignon Off, Porcherie) a Wernera Schwaba. Věnuje se také operní režii, za kterou v roce 2008 získal prestižní cenu Laurence Olivier Award v Londýně za operu Pelléas et Mélisande. Théâtre National de Strasbourg V září 2014 byl jmenován ředitelem Théâtre National de Strasbourg (TNS) a jeho školy, kde zahájil významnou práci ve spolupráci s dvaceti přidruženými umělci – autory, herci a režiséry – zaměřenou na publikum, které se obvykle divadlu vyhýbá. Ve svém projektu pro TNS kladl důraz na současnou dramatickou tvorbu a na rovnost pohlaví v umělecké oblasti. Pod jeho vedením divadlo uvádělo více než 15 představení za sezónu, včetně několika premiér a koprodukcí. Svou funkci ředitele TNS zastával do roku 2022, kdy se rozhodl nepožádat o obnovení mandátu. Umělecká spolupráce a současná tvorba V posledních letech navázal silnou spolupráci s německým autorem Falkem Richterem, který byl přidruženým umělcem TNS. Nejprve inscenoval několik jeho textů: Sept secondes, Nothing hurts, Das System, a poté s ním vytvořil představení My Secret Garden, kde Richter působil jako autor a režisér a Nordey jako herec a režisér. Tuto zkušenost zopakovali v roce 2016 s Je suis Fassbinder. Jako herec vystupuje pod vedením režisérů jako Christine Letailleur, Anne Théron, Wajdi Mouawad, Pascal Rambert, Anatoli Vassiliev a někdy i ve svých vlastních inscenacích, jako například Affabulazione od Pasoliniho (2015) nebo Qui a tué mon père od Édouarda Louise (2019). Stanislas Nordey je uznávaný pro svůj závazek k současné dramatické tvorbě, pedagogickou činnost a inovativní přístup k divadlu, který staví herce do středu představení a klade důraz na sílu autorova slova.