Jaroslav Vízner

Jaroslav Vízner, narozen 30. května 1937 v Praze, zemřel 29. května 2022, byl český herec a režisér. Pocházel ze čtyř sourozenců, přičemž jeho nejmladším bratrem byl známý herec Oldřich Vízner. V 50. letech mu bylo z kádrových důvodů zakázáno studovat jakýkoliv humanitní obor, proto v roce 1956 maturoval na Vyšší průmyslové škole strojnické v oboru lodě. Po absolvování vojenské služby pracoval od roku 1958 jako asistent produkce a režie Dokumentárního filmu Praha. Divadelní a filmová kariéra v Československu Hereckou kariéru zahájil v roce 1958 v divadle Semafor, později působil v oblastních divadlech v Uherském Hradišti, Českém Těšíně a Kladně. Významným milníkem v jeho kariéře bylo angažmá v pražském Divadle Na zábradlí, kam jej přivedl Jan Grossman a kde působil od roku 1962 až do své emigrace v roce 1968. První filmovou roli ztvárnil ve snímku Jiřího Hanibala Život bez kytary (1962). V 60. letech se stal populárním díky sérii dětských detektivních filmů, kde ztvárnil hlavní roli vyšetřovatele kapitána VB dr. Martina. Tato tetralogie zahrnovala filmy Volejte Martina (1965), Martin a červené sklíčko (1966), Martin a devět bláznů (1966) a U telefonu Martin (1966). Mezi jeho další významné filmy z tohoto období patří Handlíři (1963), Obraz (1964), Úplně vyřízený chlap (1965) a Křišťálová noc (1966). Švýcarský exil a mezinárodní kariéra Po srpnové okupaci v roce 1968 emigroval do Švýcarska, kde žil až do roku 2001. Díky svému vzdělání nejprve pracoval v továrně Motosacosh jako kontrolor zakázek lodních motorů. Později se však vrátil k umělecké profesi, když byl přijat na režisérskou stáž v ženevské televizi TSR (Télévision Suisse Romande), kde následně působil jako režisér až do roku 2000. Významná byla i jeho pedagogická činnost - byl jmenován profesorem na vysoké škole dramatických umění v Ženevě (ESAD), kde vyučoval v letech 1975 až 1981. Během švýcarského pobytu pracoval také jako herec a režisér pro divadlo i ve Francii a natočil několik filmů, například Roselyne et les lions (1989) či Boulevard des hirondelles (1991). Návrat do České republiky a pozdní tvorba Do České republiky se vrátil v roce 2001 a pokračoval v herecké kariéře, především v zahraničních produkcích. Zahrál si v několika významných mezinárodních filmech, mezi které patří Van Helsing (2004), kde ztvárnil roli četníka, Iluzionista (2006), Poslední prázdniny (2006), Hannibal - Zrození (2007) a jeho posledním filmem byl francouzský snímek Edith Piaf (2007). Po návratu do vlasti se také konečně setkal se svým bratrem Oldřichem na filmovém plátně, když si spolu zahráli v seriálu Vraždy v kruhu. Přestože byl ve své době uznávaným hercem, po návratu do České republiky zůstal částečně opomenut domácími filmaři. Poslední roky života strávil na Kokoříně. Jeho dcera Veronika Víznerová je ilustrátorkou knih pro děti.