Miloš Hájek

Miloš Hájek (5. dubna 1908, Tuřany u Slaného – 9. září 1988, Brno) byl český divadelní a filmový herec, který se během své dlouhé kariéry vypracoval na respektovaného charakterního herce. Divadelní začátky Svou hereckou dráhu zahájil ve svých dvaceti letech bez teoretického vzdělání u kočovných divadelních společností, kde působil v letech 1928–1935. Pracoval například ve společnostech F. Kosteleckého či Karla Rodena. Tato praktická „herecká škola" mu dala základy řemesla, které později rozvíjel v Městském divadle na Kladně (1935), Českém divadle v Olomouci (1936–1941) a pražském Nezávislém divadle – Divadle Nový život (1941–1945). V letech 1945–1946 se stal dokonce ředitelem Divadla kolektivní tvorby v Praze, které dříve proslulo jako Divadlo Vlasty Buriana. Filmová kariéra Do českého filmu se Miloš Hájek nejvýrazněji zapsal ve druhé polovině 40. let, kdy jako člen Divadla státního filmu (1948–1951) ztvárnil téměř patnáct filmových postav. Jeho filmografie začíná rolí poštovního revidenta Emila Klečky v dramatu Mrtvý mezi živými (1946) režiséra Bořivoje Zemana. Jednalo se o psychologické drama, které řešilo otázky osobní statečnosti a zbabělosti v kontextu poválečné doby. V následujících letech se objevil v několika významných filmech – jako špion Josef Frýd v Případu Z-8 (1948) Miroslava Cikána, jako obhájce ve Slavíčkově Dvaasedmdesátce (1948) a jako stavař Sezima v Dravcích (1948) Jiřího Weisse. Vrchol filmové tvorby Konec 40. let byl pro Hájka mimořádně plodným obdobím. V roce 1949 ztvárnil role v pěti celovečerních filmech – sedláka Vidláka v Kubáskově Žízni, dělníka v komedii Pan Novák Bořivoje Zemana, ředitele Malomostecké cementárny v krimi Dnes o půl jedenácté Jiřího Slavíčka, úředníka v Gajerově dramatu Pan Habětín odchází a montéra v dramatu DS-70 nevyjíždí Vladimíra Slavínského. Na počátku 50. let se ještě objevil jako magistrátní úředník v komedii Pára nad hrncem (1950) Miroslava Cikána a jako lékař v Hofbauerově komedii Karhanova parta (1950). Pyšná princezna a brněnské angažmá V roce 1952 si zahrál v jedné z nejslavnějších českých filmových pohádek – Pyšné princezně režiséra Bořivoje Zemana. Ačkoliv jeho jméno nebylo uvedeno v titulcích, ztvárnil zde velitele zbrojnošů, kteří pronásledovali krále Miroslava (Vladimíra Ráže), a šermoval s ním ve mlýně. Během natáčení došlo k nehodě, kdy se utrhl hák, kterým byl stažen a svázán do pytle, což mu způsobilo zlomeninu a zkomplikovalo natáčení. Téhož roku přijal pozvání režiséra Aleše Podhorského a odešel do Mahenovy činohry v Brně, kde působil až do roku 1979. Toto rozhodnutí znamenalo téměř dvacetiletou pauzu v jeho filmové kariéře. Návrat k filmu a televizní tvorba K filmu se Miloš Hájek vrátil až v roce 1969, kdy mu režisér Otakar Vávra nabídl výraznou, byť menší roli chlípného mydláře Jana Přerovského v thrilleru Kladivo na čarodějnice. Jeho postava nejprve touží po mladé Alžbětě Sattlerové (Jaroslava Obermaierová), ale nakonec se stane jednou z obětí čarodějnických procesů inkvizitora Bobliga (Vladimír Šmeral). Tato role se stala jeho posledním filmovým vystoupením. Rozhlasová a televizní tvorba Během svého brněnského angažmá se Miloš Hájek věnoval také práci pro rozhlas a televizi. Pro brněnský rozhlas namluvil řadu rolí v inscenacích jako „Gazdina roba", „Člověk, který nezemřel", „Bitva", „Bratrstvo", „Amulet" a mnoha dalších. V televizi se objevil v inscenacích jako Spolužáci (1973), Stopy zločinu: Alibi jako řemen (1983) nebo Čas žhavých kamenů (1988). Herecké nadání zdědili i jeho synové Marius René Hájek a Miloš Hájek ml.