Jarmila Bechyňová

Jarmila Bechyňová, narozená 27. listopadu 1906 v Prostějově, zemřela 18. července 1992 v Praze, byla významná česká divadelní a filmová herečka. Pocházela z významné rodiny - byla dcerou sociálnědemokratického politika Rudolfa Bechyně (1881-1948), který patřil ke klíčovým osobnostem politické scény meziválečného Československa, kde zastával funkce náměstka předsedy vlády, ministra školství a národní osvěty, ministra zásobování a ministra železnic. Vzdělání a počátky kariéry Po první světové válce, když se její otec stal poslancem Revolučního národního shromáždění, rodina přesídlila z Prostějova do Prahy. Zde Jarmila vystudovala První české městské dívčí reálné gymnázium "Krásnohorská", kde maturovala v roce 1925. Již během studií se věnovala ochotnickému divadlu. Její profesionální herecká kariéra začala v roce 1927, kdy ji šéf činohry Národního divadla K. H. Hilar pozval k hostování v komedii Nezralé ovoce, kde vystoupila v roli Genevievy. Následovalo krátké působení v Divadle Vlasty Buriana (březen-květen 1927) a sezóna 1927/28 v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. V červnu 1928 byla angažována do Národního divadla v Praze, kde působila až do roku 1940, kdy její kariéru přerušilo plicní onemocnění. Filmová kariéra Vedle divadelní činnosti se Jarmila Bechyňová věnovala i filmu. Její filmografie zahrnuje několik významných snímků české kinematografie 30. až 60. let. K jejím nejznámějším filmovým rolím patří účinkování ve filmu Jindra, hraběnka Ostrovínová (1934) režiséra Karla Lamače, kde se objevila po boku Jarmily Lhotové, Theodora Pištěka a Karla Hašlera. Dále hrála ve filmu Trhani (1936), sociálním dramatu režiséra Václava Wassermana podle stejnojmenné novely Jana Nerudy. Film vypráví příběh dělníků pracujících na stavbě železnice v předminulém století. Mezi její další významné filmové role patří účinkování v hudební komedii Divotvorný klobouk (1952) režiséra Alfréda Radoka, kde ztvárnila postavu vitální šenkýřky. Tento film, natočený podle divadelní hry Václava Klimenta Klicpery, je považován za první český filmový muzikál. Její filmovou kariéru uzavřel snímek Ztracená tvář (1965), vědeckofantastický příběh režiséra Pavla Hobla. Válečná léta a návrat do Národního divadla V září 1942 byla Jarmila Bechyňová spolu s manželem, grafikem a ilustrátorem Vladimírem Šnejdárkem (1904-1943), a dalšími třinácti členy rodiny zatčena v rámci tzv. E-akce (Emigration Aktion) namířené proti příbuzným českých emigrantů. Její otec byl členem exilové vlády v Londýně a bratr Zdeněk Bechyně důstojníkem československé zahraniční armády ve Francii a Velké Británii. Manžel se konce války nedožil a Jarmila byla až do května 1945 vězněna v internačním táboře ve Svatobořicích u Kyjova. Zde se v období mírnějšího režimu (1944-1945) stala jednou z hlavních iniciátorek divadelních aktivit. Na improvizovaném jevišti v dílně na výrobu pásků do klobouků nastudovala s ženskými spoluvězeňkyněmi Breidahlovo Vzbouření v ústavu šlechtičen a Stuartovu Šestnáctiletou. Po osvobození se v roce 1945 vrátila do Národního divadla, kde působila až do roku 1951, kdy s ní byla rozvázána smlouva. Oficiálně se jednalo o reorganizaci souboru, ve skutečnosti šlo o perzekuci rodiny čelného sociálnědemokratického politika - její bratr byl týden předtím odsouzen za údajnou vlastizradu a špionáž ke 14 letům vězení. Osobní život V roce 1929 se provdala za grafika a ilustrátora Vladimíra Šnejdárka, s nímž měla dvě dcery - Jarmilu Turnovskou (1930-2010), která se později stala televizní scenáristkou a dramaturgyní, a Miloslavu Stránskou. Jarmila Bechyňová byla také známá pod jménem Jarmila Šnejdárková-Bechyňová. Její bratr Zdeněk Bechyně (1905-1974) byl podnikatel, důstojník a politik.