Jaromíra Kolárová

Jaromíra Kolárová, rozená Setničková (24. srpna 1919 Praha – 21. ledna 2006 Praha), byla česká spisovatelka, dramatička a scenáristka. Jaromíra Setničková se narodila v dělnické rodině, dětství prožila na periferii v Bubenči a dělnické kolonii v Holešovicích, což ovlivnilo část její prozaické i dramatické tvorby. V Praze vystudovala reformní reálné gymnázium, kde v roce 1938 složila maturitní zkoušku. Krátce poté odjela do Paříže, kde chtěla studovat, ale vrátila se a zapsala se na FF UK na obor čeština a francouzština. Po uzavření vysokých škol v roce 1939 navštěvovala abiturientský kurz při obchodní akademii. Počátky filmové kariéry Snímek vznikl podle scénáře Jaromíry Kolárové podle její knihy Inventura u Světlušek. Jaromíra Kolárová vstoupila do filmového světa jako scenáristka filmu Girls from a Porcelain Factory (1975), který režíroval Juraj Herz. Ve vyprávění převládá ženský pohled na svět, jehož garantem je debutující scenáristka Jaromíra Kolárová. Film se stal velkým diváckým úspěchem a 'Holky z porcelánu' se staly oblíbeným filmem nejen v Československu, ale i v dalších zemích východního bloku. Divácky nejoblíbenějším titulem ve filmografii režiséra Iva Nováka se stala prázdninová komedie Léto s kovbojem, kterou zkušený tvůrce natočil podle knižní předlohy a scénáře spisovatelky Jaromíry Kolárové (1919–2006) v roce 1976. Léto s kovbojem, Summer With a Cowboy in English, is a 1976 Czechoslovak film directed by Ivo Novák. Scenáristce se povedlo skloubit požadavky barrandovské dramaturgie na angažovanou romanci s čistou žánrovou podívanou. Vrchol filmové tvorby Životní osudy komunistické novinářky Jožky Jabůrkové (1896–1942) zpracovali v roce 1985 scenáristka Jaromíra Kolárová a režisér Juraj Herz. Film Caught by Night (1985) představoval vrchol Kolárové filmové kariéry. Dostala mj. mezinárodní Grand Prix za televizní tvorbu (scénář Jsou určité hranice – režie Otakar Kosek) či státní cenu Klementa Gottwalda (1986) za film Zastihla mne noc (režie Juraj Herz). Autorka námětu (pod titulem Ještě máme oblohu získal první cenu v soutěži Čs. filmu a Českého literárního fondu o filmovou povídku) a spoluautorka literárního scénáře spisovatelka Jaromíra Kolárová jej označila za "baladu o hořkém štěstí bojovníka". Televizní a další filmová tvorba Pro Čs. televizi vytvořila hry Dobrodružství v tajze (1962, r. Zdeněk Havlíček), Pavoučice (1963, r. Jiří Jaroš), Veronika, prostě Nika (1981, r. Libuše Koutná), Růžový ostrov (1983, r. Marcel Dekanovský) a Jsou určité hranice (1988, r. Otakar Kosek). Televizní podoby se dočkaly její prózy Tenký led (1985, r. Jana Semschová, též vlastní dramatizace), Naděje má hluboké dno (1988, r. Jaromil Jireš), Chtěla bych ten strom (1989, r. Evžen Sokolovský) a Co Hedvika neřekla (1995, r. + scénář Jiří Svoboda). Po svém návratu do Prahy pracovala až do odchodu do důchodu v roce 1977 jako dramaturgyně Filmového studia Barrandov. Poté se stala spisovatelkou z povolání. Díky své filmové podobě zaznamenaly značný úspěch i knihy Holky z porcelánu, Léto s kovbojem, Chtěla bych ten strom, Veronika, prostě Nika či Naděje má hluboké dno.