Antonín Frič

Antonín Frič, narozen 10. března 1886 v Praze, zemřel 5. dubna 1956 v Praze, byl český fotograf a filmový herec. Jako fotograf se vyučil v prestižním Langhansově fotografickém závodě v Praze, což položilo základy jeho pozdější profesní dráhy. Počátky kariéry a zahraniční zkušenosti V letech 1904-1914 působil Antonín Frič jako kolorista u významné filmové společnosti Pathé v Paříži, kde získal cenné zkušenosti v oblasti filmové techniky. Během tohoto období pracoval také jako malíř pozadí a aranžér v několika evropských zemích, konkrétně v Německu, Holandsku a Belgii. Jeho kariéru přerušila první světová válka, do které byl odveden. Po skončení války se natrvalo usadil v Praze, kde se začal věnovat rozvíjejícímu se filmovému průmyslu. Vstup do československé kinematografie Po návratu do vlasti se Antonín Frič seznámil s prudce se rozvíjejícím filmovým médiem. V roce 1920 nastoupil jako laborant a herec do společnosti Excelsiorfilm, čímž započala jeho dlouhá a plodná kariéra v československé kinematografii. Následně působil ve filmových ateliérech na Vinohradech, Kavalírce, Barrandově, v Radlicích a Hostivařích, kde zastával různé pozice - byl fotografem, kresličem reklam, úvodních titulků, mezititulků a také filmových plakátů. V těchto ateliérech spolupracoval na více než dvou stech filmových titulech, což svědčí o jeho významném přínosu pro českou kinematografii. Herecká kariéra Antonín Frič se ve druhé polovině 20. let začal objevovat v menších hereckých rolích. V roce 1926 ztvárnil strážníka ve filmu Falešná kočička režiséra Svatopluka Innemanna s Vlastou Burianem v hlavní roli. Ve stejném roce si zahrál pobočníka MUDr. Grünsteina v Lamačově adaptaci slavného románu Jaroslava Haška Dobrý voják Švejk. V roce 1929 se objevil jako stárek Lukáš ve snímku Starý hřích režiséra M. J. Krňanského a jako advokát v dramatu Boží mlýny Josefa Medeotti-Boháče. V roce 1930 ztvárnil lékaře v melodramatu Černé oči, proč pláčete...? režiséra Leo Martena a svatebního hosta v komedii Vendelínův očistec a ráj režiséra Přemysla Pražského. Zvukový film a další role Do zvukového filmu Antonín Frič vstoupil v roce 1930 v německé verzi příběhu Karla Antona Lidé v bouři, kde ztvárnil muže v kostele. V následujících letech se objevil v mnoha dalších filmech, kde hrál menší, ale charakteristické role. Mezi jeho další filmové role patřil ruský lékař ve filmu Třetí rota, porotce ve snímku Karel Havlíček Borovský, ostrostřelec v komedii Anton Špelec, ostrostřelec, kreslič v projekční kanceláři ve filmu Svítání, lovčí ve Sněhurce a sedmi trpaslících, divák na dostizích v Za řádovými dveřmi, vrátný v rozhlase v Hej-rup!, pěstoun Evy v Bezdětné, symbol soudnictví v ...A život jde dál..., starosta v Dětech velké lásky, polní kurát ve Zborovu, pacient ve Zlatém člověku, strážmistr v Srdci v celofánu, hostinský v Postrachově ve Hvězdě z poslední štace, netrpělivý telefonista v Minulosti Jany Kosinové a další. Fotografická kariéra a závěr života Antonín Frič si na plátně zahrál pouze dvakrát své skutečné zaměstnání fotografa - ve filmech Načeradec, král kibiců (1932) a Pelikán má alibi (1940). Kromě filmové práce se specializoval také na obor reklamních fotografií ve svém vlastním, moderně zařízeném karlínském podniku, který založil v roce 1932. Za své odborné fotografické práce, zejména filmové reklamky z českých filmů, získal v roce 1937 Zlatou medaili v soutěži při Celostátní výstavě fotografů odborníků v pražském Mánesu. Svoji filmovou kariéru završil v poválečném znárodněném filmu jako jednašedesátiletý sedlák v dramatu Muzikant (1947) režiséra Františka Čápa. I když je Antonín Frič dnes málo známý, jeho úloha v rozvoji filmové reklamy a fotografie je nezanedbatelná. Zemřel zapomenut v Praze 5. dubna 1956, necelý měsíc po svých sedmdesátých narozeninách.