Josef Toman

Josef Toman, narozen 30. května 1898 v Plzni, zemřel 17. června 1953 v Olomouci, byl český divadelní a filmový herec. Divadelní kariéra Josef Toman začínal svou hereckou dráhu jako člen různých kočovných divadelních společností, kde sbíral první herecké zkušenosti. V roce 1921 se natrvalo usadil v Českém divadle v Olomouci, kde působil až do své smrti v roce 1953. Během své více než třicetileté kariéry v olomouckém divadle se stal jedním z pilířů tamní činohry a vybudoval si výrazné postavení. Jedinou výjimku v jeho olomouckém angažmá tvořilo několik poválečných let, kdy byl ve svazku se Slováckým divadlem v Uherském Hradišti a současně pracoval pro Československý státní film. Na začátku 50. let se však opět vrátil do svého domovského olomouckého divadla. V roce 1942 hostoval v Národním divadle v Praze, kde ztvárnil roli Valdštýna ve stejnojmenné hře. Herecký profil Josef Toman byl charakterním hercem, který během své kariéry prošel všemi hereckými typy, od milovníků až po vyzrálé hrdiny. Nejčastěji však ztvárňoval prosté hrdiny z lidu – bodré, upřímné, zemité, často i furiantské postavy. K těmto rolím mu dopomáhala jeho výrazná fyziognomie: statná vysoká postava, kulatý a sympatický obličej, později s prořídlými vlasy, vysoké a klenuté čelo a hluboký hlasový projev, který byl silně poznamenaný moravským nářečím a akcentem. Olomoučtí a uherskohradečtí divadelní návštěvníci měli možnost vidět Josefa Tomana v malých i velkých hereckých kreacích z domácího i světového moderního a klasického repertoáru. Filmová kariéra Kvůli svým mimopražským angažmá se Josef Toman k českému filmu dostal až po skončení okupace na přelomu 40. a 50. let. Celkem má na svém kontě devět filmů, ve kterých ztvárnil až na jednu nebo dvě výjimky vesměs menší role. Debutoval ve věku padesáti let jako Němec v dobrodružném snímku Josefa Macha Na dobré stopě (1948). Významnou příležitost mu nabídl divadelní režisér Alfréd Radok v postavě odvážného četníka Krejčího ve vizuálně působivém expresivním dramatu Daleká cesta (1948), kde ztvárnil muže, který se snaží pomáhat vězňům a obyvatelům terezínského ghetta, i když si je vědom smrtelného nebezpečí svého konání. V roce 1949 se objevil ve třech filmech: jako dílovedoucí Jarda Zrucký v Gajerově dramatu Pan Habětín odchází, jako chalupník Mrázek v dramatu Žízeň Václava Kubáska reagujícím na katastrofální sucho z léta 1947, a jako otec Buráň ve Veliké příležitosti režiséra K. M. Walló. V roce 1950 ztvárnil vinaře Novotného na Kantůrce v historickém dramatu Temno Karla Steklého podle stejnojmenného románu Aloise Jiráska. Téhož roku získal jednu ze svých nejvýznamnějších filmových rolí, dobromyslného předsedu družstva Řeřábka ve vesnické komedii Slepice a kostelník režisérů Oldřicha Lipského a Jana Strejčka, kde hrál po boku Vlasty Buriana. Na další herecké příležitosti musel Josef Toman čekat další dva roky. Naposledy se objevil ve dvou epizodních rolích – jako starší účastník koncertu Mojsejevců v hudebním snímku Zítra se bude tančit všude (1952) Vladimíra Vlčka a jako dělník Koudela v dramatu Karla Steklého Anna proletářka (1952) na námět románu Ivana Olbrachta. Čtyři měsíce po uvedení posledního filmu Josef Toman náhle zemřel ve věku pouhých pětapadesáti let.