Monika Pachnerová

Monika Pošívalová, narozená 4. září 1943 v Berouně jako Monika Pachnerová, je česká herečka, jejíž filmová kariéra zahrnuje několik významných rolí v české kinematografii. Svou hereckou dráhu zahájila jako elévka v pražském Divadle Jiřího Wolkera (1960-1962). Následně působila v oblastních divadlech - v Moravskoslezském divadle v Šumperku (1962-1963), Divadle pracujících v Gottwaldově (dnešní Městské divadlo Zlín, 1963-1965) a v Ostravě (1965-1969). Svou divadelní kariéru zakončila v souboru Divadla na forbíně v pražské Malostranské besedě (1969-1970), kde byla manželkou divadelního režiséra Zdeňka Pošívala. Filmová kariéra v 60. letech Nejintenzivnější období její filmové tvorby proběhlo v první polovině 60. let, kdy vytvořila několik výrazných postav mladých dívek na prahu dospělosti. V roce 1962 debutovala hned ve třech celovečerních filmech - jako tajně provdaná dcera Věra ve Skalského rodinné kronice Černá dynastie, jako Vlasta v Novákově vesnickém dramatu Zelené obzory a v hlavní roli těhotné Věry Petrákové v Hanibalově dramatu Život bez kytary. V roce 1963 si zahrála zdravotní sestru Janu v dalším filmu. Návrat k filmu v 70. a 80. letech Po několikaleté pauze se k filmové tvorbě vrátila v polovině 70. let, kdy ztvárnila roli techničky ve Skalského psychologickém příběhu Hřiště (1975). V 80. letech následovaly další role - paní Makovská v Traplově snímku Velké přání (1981) a manželka vrtače geologického průzkumu Šišková v kriminální komedii Podfuk (1985) režiséra Jana Schmidta. Ve stejném roce si zahrála také vězeňkyni v Hollého dramatu ...nebo být zabit. Televizní tvorba Monika Pošívalová se uplatnila také v televizní tvorbě. Objevila se v seriálu Malý pitaval z velkého města (1982, 1986) a v televizních filmech jako Uloupené dětství (1987), Bude řeč o penězích (1988), Někdo schází u stolu (1988) a Dáma a smrt (1992). Pozdní návrat k filmu Po delší odmlce se před kameru vrátila v roce 1990 ve filmu Vracenky režiséra Jiřího Krejčíka. Její zatím poslední filmovou rolí byla postava babičky Terezy a Petry v celovečerním debutu režisérky Kristiny Nedvědové Sněží! (2018). Pro tuto roli byla objevena ve spolku Elpida, což je volnočasová organizace pro seniory. Ve filmu ztvárnila starší ženu, která z nedostatku pozornosti ztrácí přehled o realitě, a hrála po boku Petry Nesvačilové, Hany Vágnerové a Vandy Hybnerové. Monika Pošívalová patří k herečkám, které dokázaly přesvědčivě ztvárnit postavy v různých životních etapách - od mladých dívek řešících životní dilemata v 60. letech až po seniorky v současné kinematografii.