Magda Maděrová

Magda Maděrová, narozená 6. června 1913 v Praze, byla česká herečka, která svou kariéru začala jako tanečnice a později se prosadila ve filmu. Její rodné jméno bylo Marie Emilie Maděrová, po sňatku používala jméno Marie Heindlová, umělecky však vystupovala jako Magda Maděrová. Počátky kariéry a první filmová role Své umělecké vlohy začala rozvíjet již ve 20. letech 20. století jako členka baletního sboru Národního divadla v Praze. Jejího elegantního vzhledu, křehké tváře a tanečního nadání si všiml režisér Gustav Machatý, který ji obsadil do hlavní role svého prvního zvukového filmu Ze soboty na neděli (1931). V tomto psychologickém dramatu ztvárnila postavu písařky Máni, která hledá únik z každodenního stereotypu a nakonec nalézá životní štěstí v náručí sazeče Karla (L. H. Struna). Film byl na svou dobu tematicky i stylově progresivní, propojoval realismus s poetickým viděním všedního městského života a odvážně experimentoval s využitím zvuku. Snímek byl podbarvený jazzovými melodiemi Jaroslava Ježka a vznikl podle námětu Vítězslava Nezvala. Natáčení však pro začínající herečku nebylo snadné, jak později vzpomínala její kolegyně Jiřina Šejbalová: "Byl to umělec, ale práce v jeho ateliéru byla strašná. Dovedl vybičovat ovzduší do hysterie. Na představitelku hodné Máni, Magdu Maděrovou, která byla začátečnice, hrozně křičel." Po této zkušenosti se Maděrová do filmových ateliérů příliš nehrnula a ani od filmařů k tomu nedostávala mnoho příležitostí. Návrat k filmu v 50. a 60. letech Po delší odmlce, během níž se věnovala především rodině, se Magda Maděrová vrátila k filmu v 50. letech. Ve znárodněné kinematografii ztvárnila roli pokladní kina Blaník v Krškově filmu Cesta zpátky (1958), novinářky v dramatu Letiště nepřijímá (1959) Čeňka Duby, lehké ženštiny ve snímku Mstitel (1959) Karla Steklého a měštky v pohádce Martina Friče Dařbuján a Pandrhola (1959). V 60. letech pokračovala jako členka hereckého seznamu Filmového studia Barrandov, kde ztvárnila řadu menších rolí: Gacková ve snímku Tři tuny prachu (1960) Oldřicha Daňka, družstevnice Zvěřinová v Krškově Osení (1960), vedoucí studentské brigády v komedii Spadla s měsíce (1961) Zdeňka Podskalského, zdravotní sestra a magistra v Makovcově dramatu Praha nultá hodina (1962) a v komedii Dva z onoho světa (1962), dáma ve Spanilé jízdě (1963) Oldřicha Daňka, dáma s papouškem v Novákových Bubnech (1964), šatnářka ve Flámu (1966) Miroslava Hubáčka a žena v divadelní lóži v hudební parodii Bořivoje Zemana Fantom Morrisvillu (1966). Pozdní kariéra a divadelní činnost S filmaři spolupracovala Magda Maděrová až do vysokého věku i po odchodu na odpočinek. Spolupracovala rovněž s filmovými studenty a se Studiem FAMU, například jako žena-vězeňkyně v etudě Zdeňka Trošky Odejít před svítáním (1977). V menší míře se objevovala také v televizních filmech a seriálech, například ve Filipově seriálu F. L. Věk. Mezi její další známé role patří novinářka v pohádkovém filmu Pan Tau a Claudie (1970) a účinkování v seriálu Pan Tau III. (1970). Vedle filmové tvorby hostovala a statovala na různých pražských divadelních scénách, kde však málokdy přesáhla rozměr epizodních a malých rolí. V 60. letech vystupovala v pražském Divadle Maringotka. Hrála jak v činohrách (Babička Magdalena v inscenaci "Můj barák"), tak i v baletu: Odpoledne ("Běh hodin"), Malá víla ("Spící krasavice"), Anglický vojáček ("Hračková skříňka") a další. Osobní život a odkaz Jako členka delegace československých filmových pracovníků se Magda Maděrová mimo jiné účastnila XII. Filmového festivalu pracujících v Plzni (1961). Provdaná byla jako Magda Heindlová a zemřela s největší pravděpodobností v roce 1989 v Praze ve věku sedmdesáti šesti let. Ke konci života žila herečka v naprostém soukromí, upadla až do zapomnění, a proto ani neznáme přesné datum jejího úmrtí. Přestože nikdy nedosáhla statusu filmové hvězdy, její filmografie čítající přes dvacet filmů a několik televizních projektů z ní činí zajímavou osobnost české kinematografie, která svou kariéru začala v průkopnickém období zvukového filmu a pokračovala až do 70. let 20. století.