Jaroslav Konečný

Jaroslav Konečný, herec, absolvoval studium herectví na Divadelní akademii múzických umění (DAMU) v Praze v roce 1958. Po ukončení studia působil v několika oblastních divadlech - nejprve v Beskydském divadle v Novém Jičíně, poté v Horáckém divadle v Jihlavě a následně v plzeňském Divadle Alfa. V roce 1965 se stal členem činohry Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni, kde strávil významnou část své divadelní kariéry. Během svého působení v plzeňském divadle ztvárnil řadu divadelních rolí, které tvořily jádro jeho umělecké činnosti. Jako divadelní herec se věnoval především činoherním představením a stal se respektovaným členem plzeňského souboru. V posledních letech svého profesního života pracoval krátce v Divadle E. F. Buriana v Praze a od roku 1991 působil v obnoveném Divadle za branou II. pod vedením režiséra Otomara Krejči. Toto angažmá představovalo významnou kapitolu v jeho divadelní kariéře, neboť Divadlo za branou patřilo k prestižním českým scénám. Jaroslav Konečný se před filmovou kamerou objevil pouze sporadicky. Vytvořil několik drobných filmových rolí, které však nepatřily k těm výrazným či hlavním. Jeho filmografie zahrnuje jen několik menších postav, přičemž konkrétní názvy filmů nejsou v dostupných zdrojích blíže specifikovány. Jedním z filmů, ve kterém mohl účinkovat, je "Jak básníkům chutná život" (1987), kde by mohl mít epizodní roli. Těžiště umělecké činnosti Jaroslava Konečného spočívalo jednoznačně v divadelní tvorbě, kde se mohl plně realizovat jako charakterní herec. Jeho divadelní kariéra zahrnovala působení na několika významných českých scénách, přičemž nejdelší část své profesní dráhy strávil v plzeňském Divadle J. K. Tyla. Kromě herectví se věnoval také překladatelské činnosti - je například autorem překladu Molièrovy hry, která byla uvedena v českých divadlech. Jaroslav Konečný patřil ke generaci herců, kteří svou profesní dráhu zasvětili především divadelnímu umění a regionálním scénám, kde pomáhali udržovat vysokou úroveň českého divadelnictví mimo hlavní město.