Čeněk Duba

Čeněk Duba, narozen 4. února 1919 v Mariboru ve Slovinsku, zemřel 6. února 2012 v Curychu ve Švýcarsku, byl významným českým filmovým režisérem, scenáristou a výtvarníkem. Vzdělání a počátky kariéry Čeněk Duba vyrůstal v Čechách, kde absolvoval státní grafickou školu a následně uměleckoprůmyslovou školu v Praze (1938-1942). Jeho profesní dráha začala v pozici výtvarníka, později se stal scenáristou a režisérem v pražském studiu Kresleného a loutkového filmu a v Brentenově studiu kresleného filmu v Brně. Za německé okupace se uplatnil také jako knižní ilustrátor. Jedním z prvních animovaných snímků, které Duba vytvořil, byl oceňovaný barevný film Atom na rozcestí (1947), vyprávějící formou moderní pohádky o vítězství atomu prospívajícího lidstvu. Tento film mu otevřel dveře i do studií vyrábějících dokumenty stejně tak jako celovečerní hraná díla. Jeho kreslený snímek Atom na rozcestí získal Mezinárodní cenu kresleného filmu na MFF v Benátkách 1947, Cenu obránců míru v Bernu 1950 a Mélièsovu cenu v Paříži. Na tomto filmu spolupracoval s výtvarníkem Kamilem Lhotákem, s nímž později vytvořil i animovanou grotesku Závodník (1948). Postupně Duba přešel k dokumentárnímu a hranému filmu a začal se věnovat především sportovní tematice, včetně titulů určených pro děti a mládež. Vrchol filmové kariéry Svou profesní kariéru v hraném filmu začal Duba dramatem Vítězná křídla (1950). Po něm následovalo několik dokumentů s převážně sportovní tématikou, například barevný dokumentární film o XV. letních olympijských hrách v Helsinkách (1952), k němuž si sám namluvil komentář. Významným milníkem v jeho kariéře bylo životopisné drama Synové hor (1956), které pojednává o lyžařském závodníku Bohumilu Hančovi, jenž tragicky zahynul v Krkonoších při pokusu o záchranu svého kamaráda Václava Vrbaty. Tento film si zajistil významné místo v dějinách české kinematografie, což dokládá jeho neutuchající obliba u diváků a časté reprízy na televizních obrazovkách. Příběh zachycuje skutečnou událost z roku 1913, kdy v zasněžených Krkonoších zahynuli Bohumil Hanč, jeden z našich prvních lyžařských závodníků, a jeho přítel Václav Vrbata. Film byl natočen na motivy povídky Františka Kožíka. Ve své tvorbě se Duba věnoval i dětskému divákovi, pro kterého vytvořil filmy jako Brankář bydlí v naší ulici (1957) nebo koprodukční snímek se Sovětským svazem V šest ráno na letišti (1958). Pro mnohá svá díla napsal také scénář nebo byl autorem námětu, v ojedinělých případech působil i jako střihač, například u dokumentárního snímku Večery s Jindřichem Plachtou (1953), který natočil ve spolupráci s A. Zelenkou. Duba vzdal hold i další významné kulturní osobnosti československých dějin - Jaroslavu Vojtovi ve stejnojmenném filmovém medailonu realizovaném s použitím archivních materiálů pod dovětkem Herec čistého srdce. Duba byl především specialistou na filmy z prostředí lyžování a letectví. Své nejvyšší kvality dokazoval v náročnějších dramatických dílech, což dokumentují psychologicky laděné Letiště nepřijímá (1960) nebo dobrodružně pojatá Vánice (1962), která se zároveň stala jeho poslední autorskou režijní prací. Ve své filmové práci se Duba zaměřil především na filmy ze sportovního prostředí, jako byly Vítězná křídla, Vzhůru, sportovci a Synové hor. V pozdějších filmech přenesl sportovní tematiku do světa mládeže, kde zdůrazňoval, že sportovní závodní činnost v chlapeckém věku je správná, ale nesmí se křížit se školní prací. Jeho filmy učily mladé diváky skutečně sportovnímu vystupování a poukazovaly na některé nešvary, které kazily toto vystupování jak u mladých, tak i u dospělých hráčů. Emigrace a pozdější léta Než se Čeněk Duba rozhodl pro odchod ze země, působil několik let jako režisér v dabingu, respektive byl činný ve Studiu pro úpravu zahraničních filmů. Po emigraci však upadl v nemilost a jeho jméno bylo z titulků s důsledností vystřihováno a jeho osud záměrně zapomenut. V letech 1965-1971 pracoval jako dabingový režisér českého znění ve Studiu pro úpravu zahraničních filmů a ve Filmovém studiu Barrandov Dabing. Během šesti let se podílel na úpravě několika desítek zahraničních titulů, například Když komedie byla králem, Old Shatterhand, Muž z Honkongu, Angelika, Markýza andělů, 30 let smíchu či Poklad Inků. V roce 1971 Čeněk Duba emigroval do Švýcarska, přičemž ten rok ještě pracoval na osmi snímcích, ovšem jeho jméno bylo z titulků vystřiháváno. Ve Švýcarsku natáčel reklamní a firemní filmy, díky čemuž mohl cestovat i po světě. Po roce 1989 opět pravidelně navštěvoval Čechy. Osobní zájmy a ocenění Vedle své umělecké práce měl Čeněk Duba velkého koníčka, kterým bylo letectví. Protože ho létání skutečně vždy velmi zajímalo, stal se sám vynikajícím pilotem i navigátorem a působil též jako sportovní pilot Svazarmu či jako instruktor létání. Mimo to Duba pomáhal i s organizací navigačních soutěží na kladenském letišti. Už od dětství se věnoval lyžování a letectví. Byl sportovním pilotem Svazarmu, navigátorem, instruktorem i organizoval navigační soutěže na letišti na Kladně. Za svůj přínos získal Cenu za celoživotní přínos českému civilnímu letectví (2004) na III. Mezinárodním festivalu leteckých filmů v Praze. Čeněk Duba zemřel 6. února 2012 ve švýcarském Curychu, pouhé dva dny po svých třiadevadesátých narozeninách.