Stanislav Strnad (I)

Stanislav Strnad, 17. prosince 1930, Praha – 4. dubna 2012, Praha, režisér Stanislav Strnad patřil mezi významné osobnosti české kinematografie druhé poloviny 20. století. Původně se připravoval a uvažoval o dráze profesionálního houslisty, nakonec se však rozhodl věnovat filmu. V letech 1950–1955 vystudoval Vysokou filmovou školu (VGIK) v Moskvě u profesora M. E. Čiaureliho, kde absolutorium prodělal v roce 1956. Jako student spolupracoval na koprodukčních filmech Májové hvězdy a Přátelé na moři. Začátky v televizi a první filmové zkušenosti Už od roku 1954 pracoval Stanislav Strnad především pro Československou televizi jako režisér. V české kinematografii se začal uplatňovat ve druhé polovině 50. let jako asistent režie a pomocný režisér ve Filmovém studiu Barrandov. Podílel se na filmech jako Malí medvědáři, V šest ráno na letišti, O věcech nadpřirozených, Májové hvězdy, Přátelé na moři a Tereza. V roce 1962 debutoval jako samostatný režisér komedií Zámek pro Barborku podle televizní hry Drahoslava Makovičky, k níž si s autorem předlohy napsal i literární a technický scénář. Film vypráví příběh mladého zámečníka Vaška Bejšovce, který se i se svým bratrem nastěhuje do nového bytu. Všichni sousedé si myslí, že pracuje jako pilot, a tak ho žádají o různé služby. Vašek své pravé povolání nepřizná. Líbí se mu sousedka Barborka, která však odolává jeho dvoření. Po tomto filmu se Stanislav Strnad v kinech odmlčel a věnoval se cele režijní práci pro televizi. Po třinácti letech se však do české kinematografie navrátil. Pro televizi natočil mnoho pořadů nejrůznějšího druhu: soutěže (Hádej, hádej, hadači), estrády (Kouzelná bábrlinka aneb Je libo hašlerku), reportáže, národopisné filmy (Jihočeská setkání, Moravské setkání, Setkání pod Tatrami), balety (Křížkova Hypnotizéra, Flosmanova Partyzánka, Fišerovo Vítězství), hudební medailony předních orchestrů, sólistů a skladatelů populární hudby i soudobých skladatelů. Režijně se podílel i na dramatických formátech včetně seriálů (Rodina Bláhova, 1959; Robot Emil, 1960). Vrchol filmové kariéry Od poloviny 70. let až do poloviny let 80. se už jako stálý režisér Filmového studia Barrandov režijně (ojediněle i scénáristicky) podílel především na komediích ze současného života a ze života mladých lidí. Po přestávce se poprvé uvedl tehdy úspěšnou komedií s Romanem Čadou Můj brácha má prima bráchu (1975), na kterou po letech navázal volným pokračováním Brácha za všechny peníze (1978). Film Můj brácha má prima bráchu představuje jako sympatického pubertálního hrdinu Martina Pavelku, přezdívaného Prcek. Ten má vzor ve svém starším bratrovi Honzovi. Vítěz juniorských závodů motocyklů na ploché dráze se ovšem rozešel se svou dívkou Zuzanou a Prcek se rozhodne mladý pár smířit. Aby kluk dovedl dvojici na národní výbor před oddávajícího úředníka, neváhá využít nejrůznějších metod a prostředků… V titulní roli komediálního snímku se objevuje Roman Čada, který v letech 1973–1983 ztvárnil řadu různorodých rolí v nejrůznějších českých filmech. Part Honzy připadl Janu Hrušínskému a Zuzanu si zahrála Libuše Šafránková. Film byl promítán od 10. 7. do 23. 7. 1975 na Mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě, kde režisér Stanislav Strnad získal stříbrné ocenění. Také si odnesl nominaci na zlaté. Divácký úspěch komedie Můj brácha má prima bráchu inicioval o tři roky později pokračování, jehož režie se znovu ujal Stanislav Strnad. Protagonisty oddechového snímku jsou opět sympatický dareba Martin, kterému je teď patnáct let, a jeho starší bratr Honza. Ten má dceru se svou láskou Zuzanou, mezi mladičké manžele však vstoupí žárlivost. Rozvodu zabrání až podnikavý Martin se svou kamarádkou Magdou. Chlapec se současně postará o to, aby mu rodiče umožnili splnit si vysněné přání – stát se zootechnikem. Mezi další významné filmy Stanislava Strnada patří historické drama o sociálním sebeuvědomění mladé ženy z počátků dělnického hnutí v Čechách podle knihy Antonína Zápotockého Čas lásky a naděje (1976), psychologické drama o krizi muže středních let, stranického ředitele, který řeší konflikt se svým okolím, Běž, ať ti neuteče (1976), komedie o silniční přepravě lokotraktoru Poprask na silnici E 4 (1979), úsměvné příhody příslušníků tankové jednotky, nacvičující spartakiádní skladbu, Kluci z bronzu (1980), zfilmovaná novela Karla Štorkána o posedlosti automobilového závodníka a o falešné slávě Sny o Zambezi (1982). Jeho filmografii uzavírá kriminální drama o pronásledování recidivisty, snažícího se dostat za hranice, Zátah (1984). Ocenění a odkaz Stanislav Strnad obdržel za film Můj brácha má prima bráchu Stříbrnou medaili (1975) na IX. MFF v Moskvě a za snímek Čas lásky a naděje Cenu Antonína Zápotockého (1977) za společensky angažovaný film. Některé jeho filmy dostávaly ceny i na různých přehlídkách a festivalech. Televizní a filmový režisér stál u samého počátku televizních zábavních pořadů, autorsky úzce spolupracoval například se scenáristou a dramaturgem Jaroslavem Dietlem a hercem Vladimírem Dvořákem. Populární komedie z období normalizace měla ještě volné pokračování Brácha za všechny prachy. Série "bráchů" tvoří vrchol jeho filmové tvorby. Ve filmech se vystřídala plejáda populárních herců, například Jan Hrušínský, Libuše Šafránková, Vladimír Menšík, Josef Bláha a další. Jako autor a režisér se opravdu jen příležitostně uplatnil i v rozhlase a na audio nosičích a jako odborný asistent působil na katedře režie na pražské FAMU. Stanislav Strnad zemřel 4. dubna 2012 v Praze ve věku 81 let.