Jiří Sequens

Během studií na dramatickém oddělení brněnské konzervatoře (1946) příležitostně hrál v tamním Zemském divadle. Posléze studoval na VGIK v Moskvě (1946-1947), kde navštěvoval mj. Ejzenštejnův seminář teorie režijní práce a jako asistent režiséra Gerasimova se zúčastnil natáčení filmu Mladé gardy, a na IDHEC v Paříži (1948-1949). Po návratu do vlasti a skončení vojenské služby působil jako režisér v Burianově D 49 a v Divadle státního filmu, jež také krátce vedl (1949). Do české kinematografie vstoupil na sklonku 40. let, kdy se podílel na scénáři filmu Dnes o půl jedenácté. Režijně debutoval filmem Cesta ke štěstí, příběhem o mladičké traktoristce, která odhalí pletky místního boháče a zasadí se o vznik zemědělského družstva. Následoval příběh dětské party z pražské periférie Olověný chléb, v němž debutovala herečka Jana Brejchová. Pro jeho tvorbu, která tíhla k bezpečnostním tématům, podávaným s patřičnou politickou angažovaností, byl ale typický až jeho třetí snímek Větrná hora. Za vrchol jeho filmové tvorby lze bezpochyby považovat okupační drama Atentát, filmová rekonstrukce atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v květnu 1942. Divácké přízni se těšily i čtyři adaptace povídek Jiřího Marka Partie krásného dragouna, Pěnička a Paraplíčko, Smrt černého krále a Vražda v hotelu Excelsior. V polovině 60. let Sequens pracoval pro řeckou kinematografii (Epitaf pro přátele a nepřátele, Láska na Lesbu). Z jeho televizních prací se setkaly s největším ohlasem seriály Hříšní lidé města pražského (1968-1969) a 30 případů majora Zemana (1974-1979). Natočil i seriály Bronzová spirála (1988) a Hříšní lidé města brněnského (1998). Získal řadu stranických a státních vyznamenání (v roce 1972 byl jmenován zasloužilým umělcem, roku 1979 národním umělcem). Byl otcem herečky Sylvy Sequensové a herce Jiřího Sequense mladšího.