Zdeněk Podlipný

Zdeněk Podlipný, český herec a režisér, se narodil 5. května 1898 v Praze-Michli. Svou hereckou kariéru zahájil během první světové války v roce 1915 u kočovných divadelních společností. Po válce působil v několika stálých angažmá, včetně Národního divadla moravskoslezského v Ostravě (1922–1926), Českého divadla v Olomouci (1926–1928) a Městského divadla v Plzni (1931–1932). V roce 1933 se stal zakládajícím členem avantgardního divadla D 34 E. F. Buriana, kde působil až do roku 1941. Během druhé světové války byl členem Městských divadel pražských (1941–1945). Po válce vedl Divadlo kolektivní tvorby a v sezóně 1945/1946 působil jako šéf činohry Slezského národního divadla v Opavě. Zemřel 23. července 1946 v Opavě.

Filmografie a významné role

Zdeněk Podlipný se ve filmu poprvé objevil v roce 1933 v roli učitele francouzštiny ve snímku "Madla z cihelny". Po několikaleté pauze, způsobené jeho angažmá v divadle D 34, se vrátil na filmové plátno koncem 30. let. V roce 1939 ztvárnil postavu Emericha Lába ve filmu "Věra Lukášová". Rok 1941 byl pro něj obzvláště plodný; objevil se ve třech filmech: jako sluha Jakub v komedii "Nebe a dudy", stárek ve filmu "Z českých mlýnů" a Severa v dramatu "Advokát chudých". Jeho poslední filmovou rolí byla postava skaláka v dramatu "Skalní plemeno" z roku 1944.

Spolupráce s E. F. Burianem

Podlipného spolupráce s E. F. Burianem v divadle D 34 byla klíčová pro jeho umělecký rozvoj. V tomto avantgardním souboru se podílel na řadě inovativních inscenací, které posouvaly hranice tehdejšího divadla. Jeho angažmá v D 34 mu poskytlo prostor pro experimentování a rozvoj hereckých dovedností, což se následně odrazilo i v jeho filmové tvorbě.

Poválečná činnost a odkaz

Po skončení druhé světové války se Zdeněk Podlipný aktivně zapojil do obnovy českého divadla. Stal se ředitelem Divadla kolektivní tvorby, které vzniklo na základech bývalého Divadla Vlasty Buriana. Jeho cílem bylo vytvořit scénu reflektující poválečné společenské změny a přinášející nové umělecké impulsy. V sezóně 1945/1946 přijal pozici šéfa činohry ve Slezském národním divadle v Opavě, kde se snažil o transformaci divadla v lidovou scénu. Jeho předčasná smrt však tyto ambiciózní plány přerušila.