Hořká komedie Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka Kulový blesk patří mezi stálice televizního programu a nejoblíbenější normalizační díla. Populárním tvůrcům se zde podařilo spojit absurdní cimrmanovský humor s prvky melancholie a nostalgie, díky čemuž je snímek něčím víc než jen prvoplánovou řachandou. Nově ho najdete na iVysílání České televize, kde bude dostupný do 4. listopadu.
Pro milovníky Divadla Járy Cimrmana si režisér a scenárista Patrik Ulrich připravil šestidílnou cestopisnou minisérii s názvem Stopy Járy Cimrmana. V průběhu třicetiminutových epizod zavede divačky a diváky na místa spojená s pobytem fiktivního věhlasného českého génia, přičemž průvodci jsou herci z divadla v čele s Miroslavem Táborským.
Samotného a nikdy neexistujícího Járu Cimrmana si za půlstoletí národ tak oblíbil, že po něm začal pojmenovávat ulice, školy, rozhledny, studánky, přírodní scenérie a řadu turistických míst po celé České republice. Cimrman obsadil republiku mnohem více než kterýkoli český velikán. Ani Smetana, Dvořák, Jirásek, Němcová nebo Masaryk nedostávají v českých městech a obcích či přírodních rezervacích tolik prostoru jako Jára Cimrman.
Po přehledu seriálových novinek, tvorby pro děti a převzatých zahraničních pořadů, které si na začátek roku 2023 připravila Česká televize, se můžeme podívat i na to, co nás čeká v oblasti dokumentů. Kromě nich budou svou roli v programu hrát také významná jubilea.
Do přímého přenosu prvního a jediného koncertního provedení slavných melodií odcizených z operetní fresky Proso Járy Cimrmana z Obecního domu v Praze se zapojilo 54 kin v Čechách a na Moravě. Koncert v podání Českého národního symfonického orchestru pod vedením dirigenta Libora Peška proběhne již tuto sobotu 13. července od 20 hodin v rámci hudebního festivalu Prague Proms.
Praha /EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR/ – Učitel, scenárista, textař, spisovatel, herec, patron charity. A v každé roli, kterou si napsal do filmu, tak trochu on sám či vzpomínka na dětství. Nebo alespoň jeho představa o tom, kým by být mohl… Ať to byl pedantický Lavička v Na samotě u lesa či přísný táta Souček v Obecné škole, inženýr Hnyk s pocitem ujíždějícího vlaku a marněného času v černé komedii Jako jed, houslista Louka v Koljovi nebo pedagog Tkaloun ve Vratných lahvích, který odmítá nudnou existenci penzisty a hledá nové osvěžující impulsy – do něhož promítl asi nejvíc ze svého životního pocitu. Zdeněk Svěrák je zkrátka vždycky svůj. V pondělí slaví pětasedmdesát let a domácí papuče – stejně jako Tkaloun – určitě nazouvat taky nehodlá.
