Karel Fridrich

Karel Fridrich, narozen 5. listopadu 1924 v Družci u Kladna, zemřel 13. ledna 2001 v Kladně, byl český divadelní a filmový herec, který se specializoval především na epizodní role. Divadelní začátky a vzdělání S profesionálním herectvím začínal v roce 1948 v Městském oblastním divadle v Trutnově (1948-1949). Teprve poté absolvoval roční studium herectví na DAMU v Praze. Od počátku 50. let až do svého odchodu do důchodu působil střídavě na oblastních scénách na Kladně a v Mladé Boleslavi , kde ztvárnil řadu divadelních rolí. Filmová kariéra Před objektivy kamer se poprvé představil už v roce 1951 roličkou v budovatelském filmu Jiřího Sequense Cesta ke štěstí . V průběhu své kariéry vytvořil na dvě desítky vesměs epizodních rolí. Mezi jeho nejzajímavější filmové postavy patří vrchní Racek ve snímku Pomerančový kluk (1975), ministr Alois Neumann v politickém dramatu Vítězný lid (1977), montér Vnouček ve filmu Oddechový čas (1977) nebo Šedivý v krimi Řetěz (1981) . Často byl obsazován do rolí dělníků, montérů či parťáků, například ve filmech Kronika žhavého léta (1973), Dvacátý devátý (1974), Dobrý den město (1976) a Dům Na poříčí (1976) . Nejčastěji však ztvárňoval vrátné, a to ve filmech Smrt si vybírá (1972), Což takhle dát si špenát (1977), Zralé víno (1981), Zakázaný výlet (1981) i naposled v dobrodružném snímku Dynamit (1989) . Televizní tvorba V televizi si zahrál v seriálech Třicet případů majora Zemana a Nejmladší z rodu Hamrů . Na obrazovce se objevil také v několika pohádkách, jako byly O statečné princezně Janě (1978), O chudém královstvíčku (1979) a O podezíravém králi (1989) . Nejvíce se proslavil ve filmech Zralé víno, O podezíravém králi a O chudém královstvíčku. Zazářil také v seriálu 30 případů majora Zemana , kde patřil k širšímu hereckému obsazení. Charakteristika hereckého projevu Karel Fridrich patřil k typickým představitelům menších, ale výrazných rolí v české kinematografii 70. a 80. let 20. století. Jeho herecký projev byl charakteristický přirozeností a autenticitou, díky čemuž dokázal i v epizodních rolích zaujmout diváky. Za svou celoživotní práci byl oceněn Nadací Život umělce, která mu udělila cenu Senior Prix (1996) . Filmografie Mezi jeho další filmy patří Modrá planeta (1979), Sólo pro starou dámu (1978), Zlaté rybky (1977), Stín létajícího ptáčka (1977), Osvobození Prahy (1975), Dvojí svět hotelu Pacifik (1975), Ohnivý máj (1974) a Motiv pro vraždu (1974) . Objevil se také ve filmech Homolka a tobolka (1972) a Pět mužů a jedno srdce (1971) . V průběhu své kariéry ztvárnil různorodé role jako pacient, rotný VB, saniťák, hráč kulečníku, číšník, porotce, radní a další . Přestože se jednalo většinou o menší role, Karel Fridrich se díky své všestrannosti a spolehlivosti stal jedním z často obsazovaných herců své doby.