Erna Červená

Erna Červená, 13. prosince 1900, Praha – 12. září 1985, Praha, herečka Erna Červená, uváděná též jako Arnoštka Červená, rozená Luhanová, byla česká herečka, která se do filmového světa dostala až v pozdním věku. Původním povoláním úřednice, bez výrazných uměleckých a hereckých ambicí, se stala druhou manželkou slavného kabaretiéra, spoluzakladatele kabaretu Červená sedma, advokáta, skladatele, textaře a kulturního organizátora JUDr. Jiřího Červeného (1887–1962). Život před filmovou kariérou Po smrti manžela se Erna Červená stala archivářkou jeho literárního odkazu. V sedmdesátých letech přicházeli do jejich bytu na pražské Kampě spisovatelé, režiséři, zpěváci a hudebníci, aby čerpali z jejích vzpomínek a znalostí. Osobně se znala s mnoha významnými osobnostmi české kultury, jako byli E. A. Longen, Eduard Bass či Jaroslav Hašek. Díky svému kulturnímu rozhledu a kontaktům s uměleckým světem se nakonec sama dostala k filmovému herectví. Filmová kariéra Filmový debut Erny Červené přišel až v roce 1970, kdy ji Jiří Suchý obsadil do své tragikomedie Nevěsta, kde ztvárnila roli paní Volfové. Natáčení probíhalo přímo v jejím bytě na Kampě. Poté byla evidována jako příležitostná filmová herečka a členka komparzního rejstříku Filmového studia Barrandov. V roce 1974 se objevila jako hlídačka v poštovním muzeu Kučerová (namluvila ji Marie Motlová) v kriminálním dramatu Petra Schulhoffa Osud jménem Kamila. O tři roky později ztvárnila vyděšenou ženu u závěrečného požáru v komedii Ladislava Rychmana Jen ho nechte, ať se bojí s Luďkem Sobotou v hlavní roli. Svou filmově nejúspěšnější první polovinu 80. let započala rolí bytné v projektu Studia FAMU a studenta Antonína Kopřivy Když se prořezávají zoubky (1980). V roce 1983 vytvořila hned několik výrazných filmových kreací. Nejprve se objevila jako sousedka stárnoucího Fauna (Leoš Suchařípa), důchodkyně Antonie Houdková, ve snímku Faunovo velmi pozdní odpoledne režisérky Věry Chytilové. Vrchol kariéry Nejlépe dokázal herecké schopnosti Erny Červené zúročit režisér Zdeněk Troška, když v jeho komedii Slunce, seno, jahody (1983) ztvárnila senilní babičku rodiny Škopků, ležící celý den na pojízdné posteli. Svým stařeckým „blábolením", temperamentem a přitom křehkostí tělesné schránky se v této úloze nesmazatelně vryla do paměti filmových diváků. V roce 1984 se objevila hned ve třech filmech. Ve snímku Víta Olmera Co je vám, doktore? hrála babičku Terezy (hlas jí propůjčila herečka Marie Rosůlková). V historickém dramatu Zdeňka Trošky Poklad hraběte Chamaré ztvárnila starou hraběnku, matku hlavní postavy invalidní hraběnky (hrála Blanka Bohdanová). Zajímavostí je, že tato role původně vůbec nebyla v plánu ani v konečné podobě scénáře. Troška ji vytvořil speciálně pro Ernu Červenou poté, co ji navštívil v nemocnici, kde se zotavovala po zlomenině krčku. Režisér jí řekl, že pro ni má roli, a tím ji motivoval k rychlejšímu uzdravení. Ve stejném roce si zahrála ještě důchodkyni v komedii Jaroslava Papouška Všichni musí být v pyžamu. Závěr života Erna Červená ve svých filmových rolích používala střídavě jméno Erna a Arnoštka. Konec jejího života však nebyl šťastný. Po pádu si zlomila krček u kyčelního kloubu. Zotavila se, aby mohla znovu hrát v dalších projektech Zdeňka Trošky, ale upadla podruhé a z obavy, že ji opět čeká zlomenina, ji ranila mrtvice. Té Erna Červená podlehla 12. září 1985 v Praze ve věku pětaosmdesáti let. V dalších dvou dílech trilogie Slunce, seno ji nahradila herečka Valerie Kaplanová. Ačkoliv Erna Červená začala svou filmovou kariéru až v pokročilém věku, dokázala vytvořit několik nezapomenutelných postav, které se staly součástí české filmové historie. Její role babičky ve filmu Slunce, seno, jahody patří k ikonickým postavám české kinematografie.