Hazel Medina

Hazel Medina, narozená 8. října 1937 v Colónu v Panamě, byla panamsko-americká herečka a sociální pracovnice. Zemřela 14. února 2012 v New Yorku ve věku 74 let na komplikace spojené s mnohočetným myelomem. Počátky kariéry Hazel Medina přišla do Spojených států v roce 1946, když jí bylo pouhých osm let, se svou matkou a nevlastním otcem. Rodina se nakonec usadila v Los Angeles, kde Medina navštěvovala Los Angeles City College. Svůj herecký debut zaznamenala v roce 1967, kdy ztvárnila mladší sestru postavy Billa Cosbyho v populárním televizním seriálu I Spy. Za svou následující roli v seriálu Gunsmoke, nejdéle vysílaném americkém dramatickém seriálu v hlavním vysílacím čase (1955-1975), byla nominována na cenu Emmy. Televizní a filmová kariéra V průběhu 70. let se Medina objevila jako host v různých televizních pořadech včetně Sanford & Son, MacMillan and Wife, The Rockford Files a Baretta, pro který dokonce napsala scénář. Začátkem 80. let účinkovala v seriálech The White Shadow a Lou Grant. V tomto období se také objevila v televizních filmech jako Women in Chains a Cry Rape. Mezi její filmové role patří účinkování ve snímcích Watermelon Man (1970), Women in Chains (1972), Malcolm X (1992), kde ztvárnila pokladní, a také role Pam ve filmu I Think I Love My Wife (2007) s Chrisem Rockem. Mezi její další filmové počiny patří Ten Hundred Kings, Music of the Heart, Shattered Trust, Longtime Companion, The Luckiest Man in the World, Limbo, Tuskegee (626) a The Last Tycoon. Její televizní kariéra zahrnovala také účinkování v seriálech Third Watch, The Cosby Show, několik rolí v Law and Order a opakující se roli chůvy Marianne v soap opeře One Life to Live. Její hlas bylo možné slyšet jako vypravěčku v PBS speciálu From Mambo to Hip-Hop. Divadelní kariéra V Los Angeles byla Medina členkou divadla Theater West a zakládající členkou Group Repertory Theater. Byla také zakládající členkou a někdejší prezidentkou nadace Kwanza Foundation, kterou vytvořily afroamerické herečky s cílem pomáhat komunitám ve vnitřních městech. Nakonec se usadila v New Yorku, kde se věnovala herectví v podobě čtení, workshopů, off-broadwayských produkcí, reklam a průmyslových projektů. Medina byla členkou organizace Black Women in Theater a Negro Ensemble Company, pro kterou vystupovala v díle Charlese Fullera Prince-We a hrála po boku Sullivana Walkera v inscenaci Two Can Play od Trevora Rhonea. Účinkovala také v inscenaci The Crucible pro Roundabout Theater. Mezi její další off-broadwayské role patřily Nanny (The Women's Project), Time Out of Time (New Federal Theatre), The Brixton Recovery (South Street Theatre), The Beautiful La Salles (Wonderhouse Theatre), Street Sounds (Theatre for Forgotten) a William Five, za kterou získala nominaci AUDELCO za vynikající výkon. Druhá kariéra a odkaz Začátkem 90. let se Medina rozhodla zahájit druhou kariéru a začala studovat sociální práci. Její rozhodnutí rozšířit své obzory mimo herecký průmysl pramenilo z frustrace nad nedostatkem rozmanitosti rolí pro zralé barevné ženy. Získala bakalářský titul v oboru sociální práce na Fordham University, College at Lincoln Center, a následně magisterský titul v sociální práci na NYU. Jako sociální pracovnice působila až do roku 2007, kdy odešla do důchodu. Její pozice jí umožňovala flexibilitu pokračovat v přijímání hereckých rolí, především v televizi. Medina byla také dobrovolnicí v HIV/AIDS iniciativě organizace Actors Fund. V roce 2004 se Medina poprvé od dětství vrátila do Panamy. Tato zkušenost ji natolik zasáhla, že plánovala vytvořit dokumentární film o tom, co popsala jako "úžasný, nádherný a radostný zážitek" – frázi, kterou by její rodina, přátelé a všichni, kteří měli to štěstí tuto velkou, velkorysou, nádhernou a talentovanou ženu poznat, použili k popisu samotné Hazel J. Mediny.