Lída Chválová

Lída Chválová, česká herečka, se narodila 5. února 1917 v Praze. Již od mládí projevovala zájem o herectví, což ji vedlo k nástupu na Státní konzervatoř v Praze v roce 1932. Studium však nedokončila, neboť v roce 1935 přijala nabídku angažmá v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, kde působila dvě sezóny. Následně v roce 1937 získala angažmá v Národním divadle v Praze, kde setrvala do roku 1940. Poté přešla do Divadla na Vinohradech, kde hrála až do roku 1954. Kvůli vážné nemoci byla nucena svou hereckou kariéru předčasně ukončit a zemřela 5. října 1972 v Praze.

Začátky filmové kariéry

Svůj filmový debut absolvovala v roce 1940 ve snímku Čekanky, kde ztvárnila postavu panny Míny, nevěsty Ptáčka. Tento film byl adaptací divadelní hry Františka Xavera Svobody a režíroval jej Vladimír Borský. Její výkon v tomto filmu ji uvedl do povědomí filmových tvůrců a otevřel jí dveře k dalším rolím v české kinematografii.

Významné filmové role

V roce 1941 se objevila ve filmu Roztomilý člověk, kde ztvárnila postavu Karly Haškové, provdané Molendové. Tento snímek režíroval Martin Frič a hlavní roli ztvárnil Oldřich Nový. Další významnou rolí byla Slávka, dcera Felixových, ve filmu Tetička z téhož roku. V roce 1944 si zahrála ve filmu Počestné paní pardubické, kde ztvárnila roli povětrné ženy. Její poslední filmovou rolí byla postava paní Landové, matky ukradeného dítěte, ve filmu Čapkovy povídky z roku 1947.

Charakteristika hereckého projevu

Lída Chválová byla známá svým půvabem, moderním vzhledem a zvučným hlasem s hlubším zabarvením, což ji odlišovalo od jejích současnic. Její herecký projev byl přirozený a uhlazený, což jí umožňovalo ztvárňovat jak temperamentní venkovská děvčata, tak i sofistikované dámy z lepších společností. I přes slibný začátek filmové kariéry se její filmografie omezila na několik snímků, neboť se více věnovala divadelnímu herectví.