Arnold Flögl

Arnold Flögl (10. 7. 1885, Kroměříž – 20. 11. 1950, Bratislava) byl český operní pěvec a herec slovenské národnosti. Ačkoliv se původně vyučil zubním technikem, jeho skutečnou vášní se stal zpěv a divadlo. Toto spořádané zaměstnání ho vůbec nezajímalo a nelíbilo se mu, proto se vydal na uměleckou dráhu. Operní kariéra Svou uměleckou dráhu zahájil v roce 1909, kdy odešel ke zpěváckému spolku v Martině, kde působil do roku 1912. Následně přijal nabídku na hostování v Národním divadle v Praze, kde nejprve hostoval od prosince 1912 do dubna 1913, a poté se stal řádným členem operního souboru až do července 1919. Po odchodu z Národního divadla působil v Královské opeře v Záhřebu. Svou největší hereckou slávu a dráhu však Flögl prožil v Brně a zejména v Bratislavě. Vynikal svým zvučným, nebojácným, hlubokým a neochvějným mluveným projevem. Hudební skladatel Jaroslav Jeremiáš si ho vybral do titulní úlohy krále Gildase v opeře "Starý král" (1919). K jeho dalším významným operním rolím patřil Gremin v Čajkovského "Evženu Oněginovi", Mefistofeles ve "Faustovi a Markétce" Charlese Gounoda, Don Quichotte v opeře Julese Masseneta "Don Quichotte" a arcibiskup Arnošt z Pardubic v Novákově "Karlštejně". Filmová kariéra K filmové práci se Arnold Flögl dostal až na sklonku svého života. V poválečných letech 1947 až 1949 se stal představitelem pěti výrazných a celkem známých menších úloh v českém a slovenském filmu. Poprvé se před kamerami představil jako Mrnče (Mrnčo) v prvním slovenském dlouhometrážním snímku "Varúj...!" (1947) režisérů Martina Friče a Paľo Bielika. Tento film představuje v dějinách slovenské kinematografie zásadní mezník, neboť je považován za první slovenský poválečný celovečerní film. Ve slovenské kinematografii se objevil ještě jednou, a to v Bielikově válečném dramatu "Vlčie diery" (1948), kde ztvárnil postavu dřevorubce Huca. Tento film zachycuje osudy rodiny Svrčinovcov během Slovenského národního povstání od léta do zimy 1944. V českém filmu si zahrál starostu Volové Lehoty ve Fričových "Čapkových povídkách" (1947), které byly natočeny podle pěti povídek Karla Čapka ze sbírek Povídky z první kapsy a Povídky z druhé kapsy. Dále ztvárnil roli herce Jana Baladu v parodii "Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář" (1949) režiséra Martina Friče, kde jeho postava po letech opět objeví svou dávnou lásku (Ella Nollová) a jedinou dceru (Hana Vítová). Tento film je slavnou parodií na melodramatické kýče, která nápaditě zveličuje jak dějové zápletky, tak herecké ztvárnění. Naposledy si zahrál epizodní úlohu v budovatelském dramatu "DS-70 nevyjíždí" (1949) režiséra Vladimíra Slavínského, který byl dokončen a uveden až po jeho smrti. Film pojednává o sabotážích na povrchovém uhelném dole, kde záškodníci poškodí velkobagr, aby znemožnili splnění plánu těžby. Další činnost Kromě herectví se Arnold Flögl pokoušel také o operní režii, interpretoval a propagoval lidové písně a překládal do slovenštiny operní libreta a texty. Věnoval se také práci v rozhlase a jako hudební pedagog působil na bratislavské Hudební škole v letech 1939 až 1945. Arnold Flögl zemřel 20. listopadu 1950 v Bratislavě ve věku 65 let.