Oldřich Vlček

Oldřich Vlček, narozen 18. května 1939 ve Zlíně, český herec, režisér a scenárista. Dětství prožil v Kroměříži, kde se formovaly jeho první umělecké ambice. V roce 1962 absolvoval studium činoherního herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, čímž zahájil svou profesionální divadelní dráhu. Divadelní kariéra Své první profesionální angažmá získal v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci (1962-1963), kde zaujal kreacemi mladých hrdinů, zejména v roli Rafaela v Topolově Konci masopustu a Ferdinanda v Schillerových Úkladech a lásce. Po absolvování vojenské služby v Armádním uměleckém souboru (1963-1965) působil ve Státním divadle v Ostravě (1965-1967), kde exceloval jako Treplev v Čechovově Rackovi a Edmund v O'Neillově Dlouhé cestě dnem do noci. Zlomovým okamžikem jeho kariéry se stal rok 1967, kdy byl angažován do činohry Národního divadla v Praze, kde působil plných 50 let. Na první české scéně nastudoval desítky rolí, převážně menšího významu, ale svými výkony v postavách často bezcharakterních mladíků, od nichž později přešel k úlohám mužů středního věku, významně přispíval k úspěchu mnoha inscenací. K jeho významným rolím v Národním divadle patřily postavy v Shakespearových hrách (Oktavius Caesar v Antoniovi a Kleopatře, John Morton v Richardovi III., Dóže v Kupci benátském, Bernardo v Hamletovi), ale i v dílech českých autorů (Petr v Gorkého Měšťácích, Zima v Jiráskově Lucerně, Koděra v Tylově Strakonickém dudákovi). Filmová tvorba S filmovou kamerou se Oldřich Vlček potkával spíše zřídka, na svém kontě má šest filmových rolí. Debutoval v roce 1974 hned ve dvou snímcích – jako lékař v povídkovém filmu kriminálních příběhů Motiv pro vraždu a jako důstojník ve válečné fresce Sokolovo. Nejvýznamnějším filmovým počinem v jeho kariéře byl snímek Báječní muži s klikou (1978) režiséra Jiřího Menzela, kde ztvárnil postavu obchodníka s filmy Berouska. U tohoto filmu se však nepodílel pouze herecky, ale byl také autorem námětu a spoluautorem scénáře. Film nostalgicky zachycuje počátky české kinematografie a byl dokonce nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Po delší odmlce se na filmovém plátně objevil v roce 1996 v roli šéfa tajné služby v satirické komedii Ceremoniář režiséra Jiřího Věrčáka. Televizní a další tvorba Příležitostně pracoval také pro televizi, kde účinkoval v několika televizních inscenacích. Televizní kamera zaznamenala také některá představení Národního divadla, v nichž Vlček hrál, například Hamlet (1982) nebo Vévodkyně valdštejnských vojsk (1985). K jeho pozdějším televizním rolím patří účinkování v seriálu Pražský písničkář (1997) a v televizní komedii Malé velké gatě (2006). Kromě herectví se věnoval i pedagogické činnosti – v letech 1998-2004 vyučoval na Vyšší odborné škole herecké v Praze, kde dohlížel na vznik četných studentských představení. Je také autorem divadelní hry Velikonoce 1894, zpracovávající epizodu ze života hudebního skladatele Antonína Dvořáka. Od roku 2010 každoročně uvádí ve Zbraslavi u Prahy, kde žije, ve své režii hru Lidové pašije. Osobní život Oldřich Vlček byl manželem televizní hlasatelky Zdeny Vařechové (1939-1999). Má dvě děti – dceru Markétu a syna Ondřeje. Ve volném čase se věnoval létání na větroních jako člen Aeroklubu v Kralupech nad Vltavou. V roce 1968 se zapojil do aktivit proti sovětské okupaci a během následné normalizace odmítl schválit vstup vojsk Varšavské smlouvy do Československa jako mezinárodní pomoc. I přes tyto postoje zůstal zaměstnancem Národního divadla, ačkoliv s omezenými hereckými příležitostmi. Po roce 2016 působil v Národním divadle jako stálý host a pracuje také v Divadle Jana Kašky na Zbraslavi.