Dina Merrill

Dina Merrill (29. prosince 1923 – 22. května 2017) byla americká herečka, podnikatelka a filantropka narozená v New Yorku. Narodila se jako Nedenia Marjorie Hutton do mimořádně privilegovaného prostředí jako dcera finančníka E.F. Huttona, zakladatele stejnojmenné burzovní firmy, a Marjorie Merriweather Post, dědičky cereálního impéria Post. Přestože měla všechny předpoklady pro život v nejvyšších společenských kruzích, Merrill se rozhodla jít vlastní cestou. Po studiu na George Washington University náhle odešla po pouhém roce studia, což zklamalo její rodiče, a projevila zájem o hereckou kariéru. Zapsala se na American Academy of Dramatic Arts a studovala u významných pedagogů včetně Uty Hagen. Svůj divadelní debut si odbyla v roce 1945 v inscenaci "The Mermaids Singing" a následující desetiletí se věnovala hereckým studiím, broadwayským a regionálním divadelním rolím a práci v raných televizních dramatech. Filmový debut přišel až v roce 1957, kdy se Merrill objevila ve filmu Desk Set, kde ztvárnila Sylvii Blair, jednu z výzkumných asistentek pracujících pro televizní vedoucí v podání Katharine Hepburn. Její výkon byl označován jako "sladký" a získala si pozornost. Brzy následovaly hlavní role, přičemž největším hitem se stal film Operation Petticoat (1959), kde hrála poručici Barbaru Duran, jednu ze zdravotních sester, které se ocitnou na poškozeném námořním ponorkovém plavidle po boku Caryho Granta a Tonyho Curtise. V roce 1960 se objevila v dramatu BUtterfield 8, kde ztvárnila Emily Liggett, trpělivou a loajální manželku, kterou podvádí její manžel (Laurence Harvey) s prostitutkou v podání Elizabeth Taylor (která za svůj výkon získala Oscara). Ve stejném roce si zahrála také ve filmu The Sundowners režiséra Freda Zinnemanna. Mezi její další významné filmy z tohoto období patří The Young Savages (1961) s Burtem Lancasterem a The Courtship of Eddie's Father (1963). V 60. letech se Merrill začala více objevovat v televizních seriálech. Zahrála si například zápornou postavu Calamity Jan ve dvou epizodách seriálu Batman v roce 1968 po boku svého tehdejšího manžela Cliffa Robertsona. Hostovala také ve dvou epizodách seriálu Bonanza jako Susannah Clauson, v epizodě "Bonfire" seriálu The Alfred Hitchcock Hour (1962), a v dalších populárních seriálech jako The Investigators, The Bold Ones, Wagon Train (1964), Mission: Impossible a The Love Boat. Později se objevila také v seriálech Quincy, M.E., Murder, She Wrote, Roseanne a The Nanny, kde ztvárnila odměřenou britskou matku Maxwella Sheffielda. V polovině 70. let se vrátila k filmové práci a podala vynikající výkon jako součást bohaté, ale výstřední svatební společnosti v komediálně-dramatickém filmu Roberta Altmana A Wedding (1978). Mezi její pozdější filmy patří Altmanova hollywoodská satira The Player (1992), kde ztvárnila postavu Celie, mysteriózní Suture (1993) a kritiky nepříliš dobře přijatý sequel Caddyshack II (1988). Její hlavní zájem se však přesunul k produkční společnosti Pavilion, kterou založila s Tedem Hartleym v roce 1988. Pár se vzal v roce 1989 a téhož roku získal kdysi věhlasné hollywoodské studio RKO Pictures. Merrill zastávala funkci místopředsedkyně společnosti. Kromě své herecké kariéry byla Merrill známá svou neúnavnou filantropickou činností. Byla prezidentskou jmenovankyní do správní rady Kennedyho centra pro múzická umění, správkyní Eugene O'Neill Theater Center a viceprezidentkou New York City Mission Society. Byla oceněna pojmenováním divadelních prostor v Guild Hall v East Hamptonu jako Dina Merrill Pavilion, kde mnoho let vystupovala. Působila také jako správkyně Hillwood Estate, Museum and Gardens ve Washingtonu. Když byl její syn David diagnostikován s diabetem, založila Juvenile Diabetes Foundation, věnovanou výzkumu cukrovky. Dina Merrill byla třikrát vdaná. Její první manželství v roce 1946 bylo se Stanleym M. Rumboughem Jr., dědicem majetku společnosti Colgate-Palmolive. Během druhé světové války byla členkou USO skupiny Mosse Harta, která vystupovala po celém Pacifiku. Na Broadwayi debutovala v roce 1945 v inscenaci Johna Van Drutena The Mermaid Singing. Významnější roli měla v obnoveném uvedení dramatu Angel Street v roce 1975. Dina Merrill zemřela 22. května 2017 ve svém domě v East Hamptonu ve státě New York ve věku 93 let. Trpěla Lewyho tělískovou demencí. Za svůj přínos získala v roce 1994 ocenění Women's International Center (WIC) Living Legacy Award a v dubnu 2005 cenu za celoživotní dílo od American Academy of Dramatic Arts. Zanechala po sobě bohaté dědictví elegance a stylu, které se promítalo jak do jejích filmových rolí, tak do jejího osobního života a filantropické činnosti.