Lee Grant

Lee Grant, narozená jako Lyova Haskell Rosenthal 31. října 1925 v New Yorku, je americká herečka, režisérka a dokumentaristka s kariérou přesahující sedm desetiletí. Narodila se do rodiny učitelky a modelky Witie (rozené Haskell) a pedagoga a realitního makléře Abrahama Rosenthala. Její otec měl rumunsko-židovský původ, zatímco matka byla ruskou židovskou imigrantkou. Rané začátky a vzdělání Grant debutovala na jevišti již ve čtyřech letech v Metropolitní opeře v New Yorku, kde ztvárnila unesenou princeznu v opeře L'Oracolo. V jedenácti letech se stala členkou American Ballet Theatre. Po studiích hudby na Juilliard School získala stipendium na Neighborhood Playhouse School of Theatre, kde studovala herectví pod vedením Sanforda Meisnera. Navštěvovala také Art Students League of New York, The High School of Music & Art a George Washington High School. Později se zapsala do prestižního Actors Studio v New Yorku, kde dále rozvíjela svůj herecký talent. Průlom v kariéře a období na černé listině Skutečný průlom v její kariéře přišel v roce 1949, kdy na Broadwayi ztvárnila zlodějku v divadelní hře Detective Story. Tuto roli si zopakovala i ve filmové adaptaci režiséra Williama Wylera v roce 1951, což jí vyneslo nominaci na Oscara za nejlepší herečku ve vedlejší roli a cenu za nejlepší herečku na filmovém festivalu v Cannes. Navzdory slibnému začátku byla její kariéra náhle přerušena, když se ocitla na hollywoodské černé listině poté, co odmítla svědčit před Výborem pro neamerickou činnost. Během následujících dvanácti let (1951-1963) mohla pracovat pouze omezeně, většinou pod pseudonymy, a věnovala se především výuce herectví. Návrat do Hollywoodu Po odstranění z černé listiny v roce 1962 začala Grant znovu budovat svou hereckou kariéru. V letech 1965-1966 zazářila v televizním seriálu Peyton Place, za který získala cenu Emmy. Její filmová kariéra se znovu rozběhla díky výrazným rolím ve filmech In the Heat of the Night a Valley of the Dolls (oba 1967). V prvním z nich ztvárnila vdovu po oběti vraždy, ve druhém pak sestru zpěváka Tonyho. Následovaly další významné role, například v The Landlord (1970), kde hrála matku postavy Beaua Bridgese, což jí vyneslo druhou nominaci na Oscara. Vrchol herecké kariéry V roce 1972 ztvárnila Sophie Portnoyovou ve filmové adaptaci románu Philipa Rotha Portnoy's Complaint. Vrcholem její herecké kariéry se stal film Shampoo (1975) režiséra Hala Ashbyho, kde hrála bohatou ženu z Beverly Hills, která má poměr se svým kadeřníkem (Warren Beatty). Za tento výkon získala Oscara za nejlepší herečku ve vedlejší roli. O rok později byla nominována na čtvrtého Oscara za dojemné ztvárnění židovské uprchlice ve filmu Voyage of the Damned (1976). Mezi její další významné filmy patří Damien: Omen II (1978), Airport '77 (1977) a později Mulholland Drive (2001) režiséra Davida Lynche. Přechod k režii Po zisku Oscara za Shampoo se Grant začala více soustředit na režijní kariéru. Její režijní debut přišel v rámci ženského projektu Amerického filmového institutu (AFI), kde natočila adaptaci Strindbergovy hry The Stronger (1976), která byla později vybrána jako jeden z deseti nejlepších filmů kdy vyrobených pro AFI. V roce 1980 režírovala svůj první celovečerní hraný film Tell Me a Riddle. Dokumentární tvorba Grant se proslavila také jako dokumentaristka. Její dokument Down and Out in America (1986) o farmářích ztrácejících své farmy, bezdomovectví a nezaměstnanosti v Americe během Reaganovy éry získal Oscara za nejlepší dokumentární film. Ve stejném roce režírovala televizní film Nobody's Child o ženě uvězněné 20 let v psychiatrické léčebně, za který se stala první ženskou režisérkou, která získala cenu Directors Guild of America. Mezi její další významné dokumenty patří What Sex Am I? (1985) o transgender komunitě v 80. letech a Battered (1989) o obětech domácího násilí. Pozdější kariéra a odkaz V průběhu 80. a 90. let Grant režírovala řadu televizních filmů včetně A Matter of Sex (1984), No Place Like Home (1989), Seasons of the Heart (1994) a The Loretta Claiborne Story (2000). V letech 2004 až 2007 působila jako spoluumělecká ředitelka Actors Studio. Po čtrnáctileté přestávce se v roce 2020 vrátila k herectví malou rolí ve filmu Killian & the Comeback Kids. Lee Grant je jedinou držitelkou Oscara za herectví, která zároveň režírovala oscarový dokument. Za svou práci získala dvě ceny Emmy, Oscara za herectví, Oscara za dokumentární film a cenu Directors Guild of America. Její kariéra je pozoruhodná nejen svou délkou a rozmanitostí, ale také odolností, kterou prokázala při překonávání překážek způsobených politickou perzekucí v 50. letech.