Michael Moore

Z dokumentaristů se málokdy stávají celebrity, a to i v tom výjimečném případě, kdy se jejich filmy dočkají celospolečenské pozornosti. Michael Moore se ale nepochybně zařadil mezi nejrozpoznatelnější tváře amerického filmu. Hlasitý tlouštík ve špinavém triku a kšiltovce se stal pro dokumentaristiku tím, čím je Oliver Stone pro fikci. Odhodlaným levičákem, který vší silou máchá rukama okolo sebe a někdy trefí svůj cíl, někdy ublíží víc sobě. Moore má na svědomí některé z nejpřesvědčivějších kritik amerického systému, ale také za sebou ale vláčí pověst manipulátora a lháře. Dnes slaví 70 let. Co si počít s jeho komplikovaným odkazem?

Máme za sebou nejvíce nevzrušivý ročník Oscarů za dlouhé roky, na tom se shodli víceméně všichni. Sošku dostali povětšinou „ti správní“ z nominovaných, nikdo nic nespletl, nikdo se příliš neztrapnil. Přesto byl v celém večeru jeden vysoce kontroverzní okamžik, jehož důsledky dalece přesahují slavnostní večer. Britský židovský režisér Jonathan Glazer nahlas vyslovil názor, za jaký jste ve Spojených státech ještě před pár měsíci mohli přijít o práci nebo si odnést školní důtku. A Akademie se rozhodla dělat, že si toho slona v místnosti vůbec nevšimla.

Mezi umělci západního světa najdeme minimum těch, kteří by podporovali ruského prezidenta Vladimira Putina. Zvláštní místo mezi nimi zaujímá 75letý scenárista a režisér Oliver Stone, který se sice nyní distancuje od ruského válečného tažení na Ukrajinu, ale přitom ještě před pár lety o Putinovi točil a vytvářel o něm zavádějící uklidňující portrét. Stonea je sice těžké pochopit, ale není ani snadné jej úplně odsoudit.

Ve čtvrtém díle o Generaci Y se zaměřujeme na výběr filmů, které se více či méně, každopádně přímo vztahují k mileniálům. Klíčový předpoklad pro zařazení snímku spočívá v autorské snaze postihnout konkrétní dobové rysy a nahlédnout generaci mileniálů autentickou optikou, která přesahuje stereotypy.

Kolega Lukáš Král má stále dovolenou, takže to dnes vezmu lehce zkrátka a spojím dohromady postřehy z amerického i českého žebříčku víkendových tržeb. Zatímco na domácí scéně máme rekordmana, v Americe se tak nějak plácají odnikud nikam.

Známý dokumentarista Michael Moore se vrací. A protože se v Americe díky prezidentování Donalda Trumpa vážně nenudí, je jeho novinka zaměřena právě na něj.

2016: Obamova Amerika, konzervativní vize budoucnosti Spojených států v případě Obamova vítězství, odstartovala v houstnoucím předvolebním klimatu jako jeden z nejlepších politických dokumentů vůbec. S objektivitou má ale velké potíže.

Bylo jen otázkou času, než se slavný režisér, politický buřič a odpůrce zbraní pustí do komentáře tragédie na premiéře Batmana v Denveru. Na svých stránkách uveřejnil krátké zamyšlení nad tím, co z Američanů dělá nejlepší zabijáky na světě.

Herečka Susan Sarandon je považována za jednu z nejvýraznějších politických aktivistek Hollywoodu. Společně s podobně smýšlejícím režisérem Michaelem Moorem vystoupila minulý týden v 75-minutovém bloku na filmovém festivalu v Tribece a podělila se o mnohdy pobuřující informace ze svého politického života...

Christine (Sylvie Testudová) má roztroušenou sklerózu, takže je ochrnutá a může hýbat pouze hlavou. Spolu s dalšími (více i méně) postiženými se vydává do Lurd na pouť, organizovanou řádem Maltézského kříže. Protože v Lurdách, jak víme, se dějí zázraky.

Než začnu recenzovat "Nejdrsnější dokument roku 2011" (což je nápis na plakátu filmu Zneužívaný, nikoliv můj nápad), zastavme se u několik věcí, o kterých NEBUDU PSÁT.

Ani věčný provokatér Michael Moore to v životě nemá zrovna jednoduché. Dokumentarista, autor řady knih a trochu nadneseně řečeno svědomí Ameriky vyráží na turné, kde bude diskutovat o problémech současného světa.

Články s podobným titulkem často těží ze skutečnosti, že ta či ona hvězda ztvární roli krále, prezidenta nebo premiéra, a bombastičnost zprávy opadne ve chvíli, kdy čtenář zjistí, že se jedná jen o filmovou roli. V tomto případě jde ale opravdu do tuhého.

Rozhovor - Spolutvůrce "dokumentárních komedií" Český sen a Český mír Vít Klusák natočil možná první český dokument, který se kriticky vymezuje vůči nadnárodnímu koncernu. A dost možná je film o poli, na kterém rostou auta, i poslední český dokument natočený pomocí technologie super16 mm, již vytlačily digitální formáty.

Režisér Michael Moore, držitel Zlaté palmy z Cannes za dokument Fahrenheit 9/11, pár dní před českou premiérou snímku Český mír vysoce ocenil jeho tvůrce. "Snímek jsem viděl a hned jsem si ho zamiloval. Můžeme ho uvést u mě na festivalu?" napsal režisérům Vítu Klusákovi a Filipovi Remundovi po zhlédnutí DVD s filmem. Kontroverzní americký tvůrce patří mezi velké příznivce českého režisérského tandemu. V americké rozhlasové stanici NPR nedávno zařadil Český sen, předchozí film Klusáka a Remundy, mezi šest svých vůbec nejoblíbenějších filmů, mj. spolu s Boratem.