James Maxwell

James Maxwell (23. března 1929 – 18. srpna 1995) byl americko-britský herec, divadelní režisér a spisovatel, který se narodil ve Worcesteru v Massachusetts, USA. Přestože se narodil ve Spojených státech, většinu své kariéry strávil ve Spojeném království, kde se stal významnou osobností britského divadla a televize. Počátky kariéry a vzdělání Maxwell přišel do Británie ve věku 20 let, aby studoval na divadelní škole Old Vic. Během studií se seznámil s Casperem Wredem a Richardem Negrim, kteří se později stali spoluzakladateli divadla Royal Exchange v Manchesteru. Po sezónách v Bristol Old Vic a Piccolo Theatre v Manchesteru začal Maxwell spolupracovat s režiséry Michaelem Elliottem a Casperem Wredem, nejprve v rámci divadelní společnosti 59 Theatre Company. Pro zahajovací inscenaci v Lyric Theatre v Hammersmithu přeložil hru Georga Büchnera Dantonova smrt (Dantons Tod). Elliott a Wrede později vedli společnost Old Vic a Maxwell se k nim připojil jako herec v několika inscenacích včetně Kupce benátského a Míry za míru. Divadelní kariéra Skupina se později spojila s Brahamem Murrayem v Manchesteru a vytvořila divadelní společnost 69 Theatre Company. Maxwell adaptoval román Daniel Deronda, který režíroval Elliott s Vanessou Redgrave v hlavní roli a později byl i televizně zpracován. Jako herec účinkoval v mnoha inscenacích této společnosti, včetně role Prospera v Bouři (1969) a Thomase Morea v Člověku pro každé počasí (1975). V roce 1973 režíroval hru Arms and the Man s Tomem Courtenayem, Jenny Agutter a Brianem Coxem. Na základě úspěchu této spolupráce začala skupina hledat stálé divadlo v Manchesteru a nakonec bylo vybudováno nové divadlo uvnitř nevyužívané budovy Royal Exchange, přičemž Maxwell byl jedním ze zakládajících uměleckých ředitelů. Objevil se v obou zahajovacích inscenacích: Kleistově Princ Homburský (Der Prinz von Homburg) a Sheridanově Rivalové, a zůstal uměleckým ředitelem až do své smrti v roce 1995. Filmová kariéra Přestože divadlo bylo vždy Maxwellovou první láskou, objevil se také v televizi a filmu. Jeho filmografie zahrnuje několik významných snímků. V roce 1964 si zahrál ve filmu The Third Secret, psychologickém thrilleru režiséra Charlese Crichtona, kde účinkoval po boku Stephena Boyda, Jacka Hawkinse a Richarda Attenborougha. Film sleduje příběh amerického novináře, který vyšetřuje záhadnou smrt svého psychiatra. Mezi jeho další filmové role patří Private Potter (1962), The Evil of Frankenstein (1964), Otley (1968) a One Day in the Life of Ivan Denisovich (1970). V roce 1965 se objevil v televizním seriálu An Enemy of the State, kde ztvárnil postavu plukovníka Rykova v příběhu o elektrotechnickém inženýrovi, který cestuje do Moskvy a je obviněn ze špionáže. Televizní kariéra Jeho nejznámější televizní rolí byl král Jindřich VII. v dramatickém seriálu BBC2 The Shadow of the Tower (1972), který byl prequelem k úspěšným seriálům The Six Wives of Henry VIII a Elizabeth R. Maxwell v této roli předvedl vynikající herecký výkon, když ztvárnil zakladatele tudorovské dynastie jako komplexní a mnohovrstevnatou postavu. Kritici oceňovali jeho schopnost vykreslit Jindřicha VII. jako soucitného, spravedlivého vládce, který je občas rozpolcený, ale také vysoce inteligentní. Mezi jeho další televizní role patří vystoupení v seriálu Doctor Who v příběhu Underworld (1978), kde ztvárnil postavu Jacksona. Objevil se také v seriálu The Avengers v epizodě "The Superlative Seven" z roku 1967 jako Jason Wade a ztvárnil Osmonda v televizní adaptaci románu Henryho Jamese The Portrait of a Lady (1968). Jeho televizní filmografie dále zahrnuje seriály jako Frontier (1968), Doomwatch: The Iron Doctor (1971), Thriller a The Saint. Literární a režijní práce Kromě herectví se Maxwell věnoval i adaptacím literárních děl. Během svého působení v Royal Exchange adaptoval několik románů včetně Hrabě Monte Cristo, Pýcha a předsudek a Měsíční kámen. Jako režisér uvedl více než 20 inscenací, včetně Present Laughter Noëla Cowarda s Albertem Finneym (1977) a The Skin of Our Teeth Thorntona Wildera. James Maxwell zemřel 18. srpna 1995 v Londýně. Jeho odkaz žije dál především v jeho divadelní práci a v jeho roli při založení a rozvoji Royal Exchange Theatre v Manchesteru, které se stalo jednou z nejvýznamnějších divadelních institucí ve Velké Británii.