Hugh Griffith

Hugh Emrys Griffith (30. května 1912, Marian-glas, Anglesey, Wales – 14. května 1980, Londýn, Anglie) byl velšský herec, držitel Oscara za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Rané období a vzdělání Hugh Griffith se narodil jako nejmladší syn Mary a Williama Griffithových ve velšském Marian-glas. Studoval na Llangefni County School, kde se pokoušel získat přístup na univerzitu, ale neuspěl u zkoušky z angličtiny. Následně byl nasměrován k bankovní kariéře a pracoval jako bankovní úředník v Londýně, aby byl blíže hereckým příležitostem. Jeho život se změnil, když získal stipendium ke studiu herectví na Royal Academy of Dramatic Art. Ačkoli absolvoval jako zlatý medailista na vrcholu své třídy 300 studentů, jeho kariéru přerušila druhá světová válka. V roce 1940 vstoupil do britské armády a šest let sloužil u Royal Welsh Fusiliers v Indii a Barmě. Divadelní kariéra Po válce v roce 1946 zahájil Griffith úspěšnou divadelní kariéru a připojil se ke Royal Shakespeare Company. Objevoval se v shakespearovských hrách ve Stratfordu nad Avonou, kde byl obzvláště pozoruhodný jako Falstaff a v jeho oblíbené roli krále Leara, kterou hrál jak v angličtině, tak ve své rodné velštině. Mezi lety 1946 a 1976 získal uznání za mnoho divadelních rolí a vystupoval na obou stranách Atlantiku, přičemž přijímal hlavní role v Londýně, New Yorku a Stratfordu. V roce 1952 hrál na Broadwayi v adaptaci Legend of Lovers po boku svého krajana Richarda Burtona. V roce 1958 se vrátil do New Yorku, tentokrát v hlavní roli v zahajovací produkci Look Homeward, Angel, společně s Anthony Perkinsem. Za tuto roli byli oba nominováni na cenu Tony za nejlepší herecký výkon v divadelní hře. Filmová kariéra Griffith zahájil svou filmovou kariéru v britských filmech koncem 40. let a v 50. letech již pracoval také v Hollywoodu. Svou filmovou kariéru začal v roce 1940 britským filmem Neutral Port. Během 40. a 50. let postupně budoval svou filmovou kariéru (s jediným americkým filmem So Evil My Love z roku 1948). Hrál vedlejší role asi ve dvaceti filmech, včetně úspěšných snímků jako Kind Hearts and Coronets (1949) a The Sleeping Tiger (1954). Jeho největší úspěch přišel s americkým remakeem Ben-Hur z roku 1959. Za roli šejka Ilderima, který poskytuje Charltonovi Hestonovi bílé hřebce pro závod vozatajů, získal Griffith Oscara za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Stal se tak druhým velšským rodákem, který získal Oscara (po Rayi Millandovi za The Lost Weekend). Griffith pracoval stabilně po další dvě desetiletí a ztvárnil pozoruhodné výkony v dalších 34 filmech, většinou britské produkce. Mezi ně patřily velkorozpočtové hity i propadáky jako Story on Page One (1959), Exodus (1960), Mutiny on the Bounty (1962), Tom Jones (1963), How to Steal a Million (1966) a Oliver! (1968). Za roli chlípného Squire Westerna ve filmu Tom Jones byl nominován jak na Oscara, tak na cenu BAFTA za nejlepšího britského herce. Byl také třikrát nominován na Zlatý glóbus za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli – za filmy Tom Jones (1963), Oliver! (1968) a The Fixer (1968). Charakteristický herecký styl Griffith byl známý svým výrazným zjevem – byl podsaditý, s hustým vousem, huňatým obočím, ruměnou pletí a rezonujícím hlasem. Zanechal trvalý dojem svými mnoha portréty excentrických, venkovských a někdy i hlučných typů. Byl popisován jako "divoce vyhlížející, působivý charakterní herec", který se objevil ve více než 100 divadelních, filmových a televizních produkcích během kariéry, která trvala přes 40 let. Pozdější kariéra a osobní život Jeho pozdější kariéru často poznamenával chronický alkoholismus. V roce 1978 ztvárnil ředitele pohřebního ústavu Caradoga Lloyd-Evanse ve velšské komedii BBC Grand Slam. Ačkoli byl v době natáčení viditelně nemocný (roky zneužívání alkoholu si vybraly svou daň), Griffithovo ztvárnění získalo široké uznání a pomohlo filmu dosáhnout kultovního statusu. Griffith byl také připojen k Orsonem Wellesem neprodukované adaptaci Treasure Island z 60. let. V televizi měl významné role v Quatermass II (1955), miniseriálu podle A. J. Cronina The Citadel (1960) a Clochemerle (1972). V televizi byl také pozoruhodný jako "Long John Silver" s koulícíma očima ve verzi Treasure Island z roku 1960. Griffith byl celoživotním přítelem (a společníkem při pití) velšského básníka Dylana Thomase. Odkaz a smrt Hugh Griffith zemřel 14. května 1980 ve svém domě v londýnském Kensingtonu ve věku 67 let po přibližně ročním období nemoci. Zanechal za sebou bohaté herecké dědictví jak na divadle, tak ve filmu, a je dodnes považován za jednoho z nejvýraznějších charakterních herců své generace. Jeho schopnost ztvárnit širokou škálu postav od shakespearovských velikánů po excentrické filmové role z něj učinila nezapomenutelnou osobnost světové kinematografie.