Luigi Leoni

Luigi Leoni (6. května 1935, Casperia, Lazio, Itálie – 20. prosince 2024, Řím, Itálie) byl italský herec, který se během své kariéry objevil v řadě italských filmů a televizních produkcí. Filmová kariéra Luigi Leoni patřil mezi charakterní herce italské kinematografie, který se objevoval především ve vedlejších rolích. Jeho filmografie zahrnuje několik významných snímků italské kinematografie 70. a 80. let. Mezi jeho nejznámější filmy patří The Name of the Rose (1986), kde ztvárnil jednoho z mnichů v opatství, ve kterém se odehrává tajemný příběh podle románu Umberta Eca. V tomto mezinárodně úspěšném filmu, který režíroval Jean-Jacques Annaud, se objevil po boku hvězd jako Sean Connery a Christian Slater. Film získal několik ocenění včetně ceny BAFTA pro Seana Conneryho za nejlepší mužský herecký výkon. Dalším významným filmem v jeho kariéře byl Mr. Superinvisible (1970), italská fantasy komedie režiséra Antonia Margherittiho, ve které hrál hlavní roli Dean Jones jako vědec, který objeví formuli neviditelnosti. Leoni se v tomto snímku objevil v jedné z vedlejších rolí. Film byl italským pokusem o napodobení úspěšných rodinných komedií, které v té době produkovalo studio Disney. Televizní tvorba a další filmy V pozdější fázi své kariéry se Luigi Leoni objevil také v italském televizním seriálu Il maresciallo Rocca (1996), který byl v Itálii velmi populární. Tento mysteriózní komediálně-dramatický seriál sledoval příběh maršála Roccy z karabiniérů, který řeší různé případy ve městě Viterbo. Mezi další filmy, ve kterých Leoni účinkoval, patří italské komedie jako Occhio, malocchio, prezzemolo e finocchio (1983), režírovaná Sergiem Martinem, která se skládala ze dvou epizod parodujících pověrčivost a magii. Dále se objevil ve filmech jako Cream Horn, The Traffic Policeman, Sugar, Honey and Pepper, Ginger and Fred, The Witches a Giovannona Long-Thigh. V roce 1965 se také objevil v segmentu filmu Su e giù. Luigi Leoni byl typickým představitelem italských charakterních herců, kteří sice nestáli v hlavním světle reflektorů, ale svými výkony přispívali k autenticitě a atmosféře italské kinematografie druhé poloviny 20. století.