Michel Lemoine

Michel Charles Lemoine, narozen 30. září 1922 v Pantin, Seine-Saint-Denis, Francie, zemřel 27. července 2013 ve věku 90 let ve svém domě ve Vinonu, Cher, Francie. Byl významným francouzským hercem, režisérem, scenáristou a producentem, který zanechal výraznou stopu v evropské kinematografii, zejména v žánrech erotického filmu a exploatačního kina. Počátky kariéry a divadelní zkušenosti Michel Lemoine získal herecké vzdělání ve 40. letech pod vedením Reného Alexandra z Comédie Française. Během tohoto období intenzivně vystupoval v různých studentských divadelních produkcích, kde si osvojil širokou škálu hereckých dovedností. Jeho první významnou divadelní rolí byl Lenny v divadelní adaptaci Steinbeckova románu "O myších a lidech". V divadelním prostředí pokračoval aktivně i v průběhu 50. let, zatímco postupně začínal získávat menší role ve filmech již od konce 40. let. Filmový průlom v 60. letech Skutečný průlom v Lemoineově filmové kariéře přišel až v 60. letech, kdy ztvárnil výraznou roli Marca ve filmu The Prisoner of the Iron Mask (1961). Tento úspěch mu otevřel dveře k dalším rolím, především v italské kinematografii. Lemoine se začal objevovat v různorodých žánrech včetně westernů, thrillerů, sci-fi, špionážních filmů a kostýmních dramat. Mezi jeho významné filmy z tohoto období patří The Road to Fort Alamo (1964), kde ztvárnil zápornou postavu pod režijním vedením Maria Bavy, a Planets Around Us (1962), kde získal jednu ze svých prvních hlavních rolí. Spolupráce s významnými režiséry Michel Lemoine měl to štěstí spolupracovat s řadou významných evropských režisérů. Objevil se ve filmech Maria Bavy, Sachy Guitryho, Jesúse Franca, Juliena Duviviera, Antonia Margheritiho a Josého Bénazérafa. Zvláště plodná byla jeho spolupráce s Jesúsem Francem, pro kterého hrál ve filmech Succubus (1967) a Kiss Me Monster (1969), kde ztvárnil postavu Jacquese Mauriera. V roce 1969 se také objevil ve francouzsko-italském westernu Cemetery Without Crosses režiséra Roberta Hosseina v roli Eliho Cainea. Přechod k režii a erotickému filmu V roce 1970 Lemoine debutoval jako režisér filmem How Short Is the Time for Love. Jeho následující režijní počin Les désaxées (1972) způsobil rozruch na festivalu v Cannes svým odvážným erotickým obsahem. Lemoine se postupně etabloval jako tvůrce erotických filmů, přičemž jeho nejkontroverznějším dílem se stal Seven Women for Satan (1976), variace na klasický příběh The Most Dangerous Game. Tento film byl ve Francii zakázán poté, co mu cenzurní úřad udělil certifikát X, což omezilo jeho distribuci pouze na kina pro dospělé. Pozdější kariéra V pozdních 70. letech Lemoine přešel od měkké erotiky k explicitnějším hardcore filmům, které natáčel pod různými pseudonymy. V těchto snímcích často obsazoval francouzskou pornoherečku Olinku Hardiman. Mezi jeho pozdější režijní práce patří L'île des jouissances sauvages (1987), erotická komedie odehrávající se na Kanárských ostrovech. Lemoine pokračoval v režijní a produkční činnosti až do konce 80. let, kdy se postupně stáhl z filmového průmyslu. Filmový odkaz Michel Lemoine zanechal výraznou stopu v evropské kinematografii jako všestranný umělec, který se nebál experimentovat a překračovat hranice konvenčního filmu. Jeho herecká kariéra zahrnovala více než 50 filmů, zatímco jako režisér vytvořil desítky snímků, které se vyznačovaly osobitým stylem a často kontroverzním obsahem. Přestože byl známý především pro své působení v žánru erotického filmu, jeho spolupráce s významnými režiséry a účinkování v různorodých filmových žánrech dokazují jeho všestrannost a profesionalitu. Osobní život a závěr kariéry Michel Lemoine byl po určitou dobu ženatý s herečkou Janine Reynaud, se kterou spolupracoval na několika filmech Jesúse Franca. Po ukončení aktivní filmové kariéry na konci 80. let žil v ústraní až do své smrti v roce 2013. Jeho filmografie zahrnuje desítky titulů, které dodnes přitahují pozornost filmových nadšenců a sběratelů, zejména v oblasti evropského exploatačního a žánrového filmu.