Jaroslav Šára

Jaroslav Šára, 9. srpna 1896, Ječovice (Rakousko-Uhersko, nyní Česká republika) – 1971, herec Jaroslav Šára pocházel ze severočeského venkova a již od dětství projevoval touhu věnovat se herectví. V době dospívání začal hrát ochotnické divadlo, což položilo základy jeho budoucí profesionální kariéry. Po první světové válce odešel do Prahy, kde pokračoval v herecké práci v rámci kočovných divadelních společností. Vzdělání a počátky kariéry V letech 1919-1923 studoval na Státní konzervatoři, přičemž si na studia vydělával jako strojní zámečník. Po dokončení konzervatoře nastoupil do souboru elévů Národního divadla, kde začal budovat svou profesionální divadelní kariéru. Postupně se vypracoval a stal se respektovaným divadelním hercem. Jeho herecký talent se projevil i v Národním divadle moravskoslezském, kde ztvárnil řadu významných rolí. Divadelní kariéra Jaroslav Šára se během své divadelní kariéry představil v mnoha významných inscenacích. V Národním divadle moravskoslezském exceloval v rolích jako Florián Škmořil ve hře Zapadlí vlastenci, Don Claudio v inscenaci Dnes jsem se rozhodla, Zachariáš Bluma ve Veselých paničkách windsorských či Teiresias v Oidipovi vladaři. Mezi jeho další významné divadelní role patřily postavy Firse v Čechovově Višňovém sadu, Františka Fialy v Našich furiantech a Orgona v Molièrově Tartuffovi. V inscenaci Vždyť jsme jen jednou na světě ztvárnil postavu Martina Vanderhofa. Jeho divadelní kariéra byla charakteristická širokým záběrem rolí od klasického repertoáru po moderní dramatiku. Filmová kariéra Ve filmové tvorbě debutoval Jaroslav Šára již v roce 1918 ve snímku A vášeň vítězí režiséra Václava Binovce, což byl jeden z prvních českých němých filmů. Jeho filmografie však není příliš rozsáhlá. K jeho nejvýznamnějším filmovým rolím patří účinkování ve filmu Pan Habětín odchází (1949), který režíroval Václav Gajer. Tento poválečný snímek vypráví příběh muže, který v době hospodářské krize verbuje pracovní síly pro francouzské doly a později si koupí továrnu na výrobu chemického skla. Šára se také objevil ve filmu Portáši (1947), historickém dramatu režiséra Václava Kubáska, které zachycuje život valašských strážců moravsko-uherské hranice na konci 18. století. Film byl oceněn na domácí půdě a získal predikát "film odborné úrovně". Jaroslav Šára patřil ke generaci herců, kteří položili základy moderního českého herectví. Jeho všestrannost mu umožnila ztvárňovat širokou škálu charakterů jak na divadelních prknech, tak před filmovou kamerou. Zemřel v roce 1971 ve věku 75 let, zanechávaje za sebou významnou stopu v české divadelní a filmové historii.