Martina Gasparovičová

Martina Gasparovičová, narozená 9. ledna 1961 v Praze, je česká herečka a vysokoškolská pedagožka. V divadle a ve filmu bývala uváděna také jako Martina Bezoušková nebo Martina Gasparovič Bezoušková. Dětství a vzdělání Narodila se v Praze na Malé Straně v umělecké rodině malířky Emy Blažkové Gasparovičové (1924–2003) a Martina Gasparoviče (1923–1989). Je jedním ze čtyř dětí – má starší sestru Janu a dva bratry Lukáše a Marka. Od předškolního věku se věnovala klasickému baletu v přípravce Národního divadla, stepu a zpívala v Dětském pěveckém sboru Českého rozhlasu. Později soutěžila ve společenském tanci. V letech 1976–1980 studovala na Střední zdravotnické škole v Praze 1 obor zubní laborant. Po maturitě byla přijata ke studiu na Katedře činoherního divadla DAMU, obor herectví, kde úspěšně absolvovala v roce 1984 s titulem MgA. Filmová kariéra Svou profesionální filmovou dráhu zahájila Martina Gasparovičová ve slovenském filmu Na konci diaľnice (1982), kde ztvárnila roli Zuzky. Největší popularitu jí však přinesla role princezny zakleté do podoby ošklivé babizny v pohádce O statečném kováři (1983) režiséra Petra Švédy. Tato pohádka natočená podle předlohy Boženy Němcové se stala jedním z jejích nejznámějších filmů a zapsala ji do srdcí diváků. V 80. letech následovaly další významné role - v roce 1984 ztvárnila gymnastku Milušku ve filmu Kariéra, Julinku v Kouzelníkově návratu a dívku z družiny Boženy ve historickém filmu Oldřich a Božena režiséra Otakara Vávry. V roce 1985 se objevila jako Madona v seriálu Vlak dětství a naděje režiséra Karla Kachyni. Mezi její další významné filmové role patří Jana, Richardova nová přítelkyně v komedii Mladé víno (1986) režiséra Václava Vorlíčka a role v komediálním dramatu Krajina s nábytkem (1986). V roce 1987 si zahrála fanynku v komedii Nejistá sezóna a v roce 1988 se objevila ve filmu Anděl svádí ďábla. Po svatbě s dramaturgem a scénáristou Martinem Bezouškou a narození prvního dítěte se rozhodla věnovat převážně rodinnému životu a na čas opustila hereckou dráhu. Po dlouhé přestávce se vrátila před kameru a v menších úlohách se objevila ve filmech Kytice (2000) a Bestiář (2007). V roce 2016 ztvárnila královnu v pohádce Řachanda a v roce 2022 se objevila v epizodní roli seriálu Jitřní záře a ve filmu Oběť. Divadelní kariéra Počátkem osmdesátých let začala sbírat zkušenosti i na jevišti. První profesionální angažmá získala v Divadle Vítězného února v Hradci Králové. Během studií na DAMU vystupovala v Divadle DISK (1983-1984), Realistickém divadle (1982-1985), divadle Viola (1982-1985) a Divadle v Řeznické. Po mateřské dovolené se krátce vrátila k divadlu a koncem osmdesátých let byla členkou Středočeského divadla Kladno - Mladá Boleslav (1988-1990), nedlouho nato se však další herecké dráhy vzdala. Pedagogická činnost Od roku 2014 působí jako odborná asistentka jevištní mluvy na Katedře činoherního divadla DAMU. Od roku 2016 přednáší na Filozofické fakultě UK v Praze na Univerzitě třetího věku programy "Mluvit či nemluvit", "Cesta k úspěchu je dlážděná slovy", "Slovo je lék i zbraň", "Mluvím, tedy jsem" a "Je to pravda odvěká, slova dělaj člověka". Od roku 2018 vyučuje na Konzervatoři a střední škole Jana Deyla, kde je i členkou umělecké rady, a také na Mezinárodní konzervatoři Praha. Přednáší také na Diplomatické akademii a v Planetáriu a hvězdárně Praha. Lektoruje semináře hlasové a mluvní výchovy na Loutkářské Chrudimi, slouží jako lektor liturgického čtení Církve československé husitské v kostele sv. Mikuláše na Starém Městě v Praze a spolupracuje s amatérskými divadelními soubory. Osobní život Martina Gasparovičová je provdaná za dramaturga a scénáristu Martina Bezoušku, se kterým má čtyři děti - tři syny a jednu dceru. Dcera se také věnuje herectví, jeden syn pracuje jako zvukař a další jako asistent produkce. Přestože se dnes před kamerou objevuje již jen výjimečně, zůstává významnou osobností českého uměleckého světa, která své bohaté zkušenosti předává mladé generaci.