Alžběta Frejková

Alžběta Frejková, narozená 3. října 1907 v Hamburku, zemřelá 3. srpna 1990 v Praze, byla divadelní a filmová herečka německého původu. Pocházela z bohaté obchodnické rodiny v Hamburku. Navštěvovala tamní soukromou dívčí školu a začátkem roku 1924 přešla na gymnázium v Essenu, kde roku 1927 odmaturovala. Po maturitě přes výhrady širší rodiny odešla studovat soukromě herectví u Ilky Grüningové v Berlíně. Na závěr ročního studia 1929 získala Reinhardtovu cenu (Max-Reinhardt-Preis) pro nejlepšího absolventa hereckých škol v Německu. Hned po absolutoriu nastoupila na doporučení své učitelky, aby „unikla pozlátku velkoměsta a vyhrála se na periferii", do angažmá v pražském německojazyčném divadle Neues Deutsches Theater. Začínala v Německém divadle v Praze (1929–35) a za války rodina odešla do emigrace a byla hlasatelkou BBC v Londýně. Válečná léta a poválečný osud Alžběta Frejková, rozená Elsbeth Warnholtz, měla kořeny v bohaté obchodnické rodině v Hamburku a jako herečka se uplatnila v německých divadlech v Československu. Její manžel Ludvík Frejka (vlastním jménem Ludwig Freund, 1904-1952) jako Žid opustil v roce 1938 Československo a spolu s manželkou žil v Anglii, kde se oba zapojili do protifašistického odboje. Zde se ihned zapojila do protinacistického odboje v rámci aktivit skupiny Die schaffende Emigration nebo v uměleckém uskupení Freier Deutscher Kulturbund, v jehož rámci působila jako konferenciérka, režisérka i herečka například v pořadech kabaretní scény 24 Schwarze Schafe, roku 1940 přejmenované na Die Kleine Bühne. Podílela se i na činnostech československého exilu, například v rámci Klubu česko-britského přátelství. Spolupracovala s německojazyčným vysíláním BBC. Roku 1945 se jim v Londýně narodila dcera Hana. Po skončení války se vrátili do Prahy, Freund si počeštil jméno na Ludvík Frejka a roku 1946 uzavřeli manželství. Frejka zastával vysoké funkce v KSČ i ve státních orgánech. Alžběta Frejková se pokoušela uplatnit v českém divadle jako herečka a asistentka režie, dostala i filmovou roli ve filmu Nerozumím režiséra Vladimíra Čecha (hrála pod pseudonymem Eliška Novotná). V listopadu 1952 byl Frejka odsouzen v rámci procesu s „vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským" k trestu smrti a 3. prosince 1952 byl popraven. Alžběta Frejková byla následně vyloučena z KSČ, zbavena možnosti pracovat ve svém oboru a i s dcerou vykázána do Janova nad Nisou. Pracovala jako dělnice v tamním závodě liberecké Textilany, po roce 1956 směla příležitostně režírovat v jabloneckém ochotnickém souboru Tyl (Jegor Bulyčov Maxima Gorkého, Člověk hledá radost Viktora Rozova, Filosofská historie podle novely Aloise Jiráska, v níž zahrála svou první divadelní roli její dcera Hana Frejková). Návrat k divadlu a filmová kariéra K soustavnější divadelní činnosti se mohla vrátit až v 60. letech jako dramaturgyně Městských divadel pražských a režisérka divadélka Maringotka. Nevelký otisk v české kinematografii zanechala pouze v drobných postavách, ale zato u špičkových režisérů: svědkyně ve zfilmování dvou povídek Karla Čapka Čintamani & podvodník (1964), staré Němky ve Vláčilově přepisu Körnerovy novely Adelheid (1969) a nacistické dozorkyně Sternetzské v Jirešově válečném dramatu …a pozdravuji vlaštovky (1972). Zahrála si také ve studentském filmu FAMU V. Drhy Ceremonial (1966) a na obrazovce v televizním filmu Chvojka (1970). Ve filmu Adelheid, který je pátým celovečerním filmem režiséra Františka Vláčila, se děj odehrává po konci druhé světové války v pohraničí, na severní Moravě. V čase oné neklidné hranice, kdy tu ještě žije neodsunuté německé obyvatelstvo, kdy mezi ním vedle zdeptaných a usmýkaných válkou a porážkou jsou i nepoučitelní, snažící se mstít a zabíjet. Film ...a pozdravuji vlaštovky je komorní drama režiséra Jaromila Jireše přibližující osobnost Marie Kudeříkové (1921–1943), komunistické odbojářky, která byla v pouhých dvaadvaceti letech v březnu 1943 popravena nacisty. Vyprávění líčí posledních devadesát devět dní Maruščina života strávených v cele smrti. Ve filmu Čintamani & podvodník, který zahrnuje dva příběhy ze spisovatelovy sbírky Povídky z druhé kapsy, se v prvním z nich, nazvaném Čintamani a ptáci, vášnivý sběratel Vitásek marně snaží získat drahocenný koberec. V druhém – Příběhy sňatkového podvodníka – se policií hledaný zločinec projeví jako sympatický vykuk s vlastní, neústupnou morálkou. Obě povídky, na kterých se Krejčík podílel také jako scenárista, se dotýkají relativity lidských postojů a vztahů. Atraktivitu filmu zvyšuje reprezentativní herecké obsazení s Vladimírem Šmeralem, Jiřím Sovákem a Františkem Filipovským v čele. Alžběta Frejková používala během své kariéry několik jmen: Elisabeth Warnholtz (rodné jméno), Elisabeth Henke (první provdaná), Elisabeth Frejková (druhé provdaná), Alžběta Frejková (přijaté jméno), Eliška Novotná (pseudonym). Přestože její filmografie není rozsáhlá, spolupracovala s významnými českými režiséry a zanechala nesmazatelnou stopu v české kinematografii.