Josef Vošalík

Josef Vošalík, 11. července 1880, Praha, Rakousko-Uhersko – 30. července 1969, Praha, Československo, herec Divadelní začátky a cesta k profesionální kariéře Josef Vošalík se narodil v Praze na Královských Vinohradech do rodiny číšníka a restauratéra. Divadlu se začal věnovat již během studií na gymnáziu v Žitné ulici, kde projevil výrazný herecký talent. V šestnácti letech opustil studia v kvintě gymnázia a vydal se na profesionální dráhu herce. V letech 1897–1910 působil u kočovných divadelních společností J. Košnera, K. Kaňkovského, J. Jelínka, V. Choděry, J. Zeyferta a J. Blažka, kde získával cenné zkušenosti a postupně si budoval pověst talentovaného komika a charakterního herce. Etablování v pražském divadelním světě Po letech strávených u venkovských společností se Josef Vošalík prosadil i v Praze. V letech 1910–1918 působil jako herec a režisér ve smíchovské Aréně a ve Švandově divadle. Následně zakotvil v Divadle na Vinohradech, kde setrval dlouhých 41 let (1918–1959) a vytvořil zde řadu výrazných rolí. Mezi jeho divadelní kreace patřily například postavy v inscenacích Básníkova nevěsta (1927), Fidlovačka (1937), Naše městečko (1940) či Maloměstští diplomati (1942). Filmová kariéra v éře němého filmu Josef Vošalík se ve filmu poprvé výrazně prosadil v roce 1917 v němé komedii Pražští adamité režiséra Antonína Fencla, kde ztvárnil dvojroli pana Šťovíčka a plavčíka Vodopicha. Šlo o vůbec první film v české kinematografii, kde herec vystupoval ve dvojroli. Snímek se proslavil i v zahraničí a byla v něm poprvé použita technika dvojexpozice. Vošalík zde exceloval svou mimikou a komediálním talentem, čímž si získal přízeň diváků. Další významné němé filmy V roce 1919 ztvárnil hlavní roli obchodníka Kulajdy ve filmu Zloděj. Další výraznou postavou v jeho filmografii byl velitel ostrostřelců Bartoloměj Pecka ve snímku Jedenácté přikázání (1925). Z němé éry stojí za zmínku také jeho role sklářského dělníka v Románu hloupého Honzy (1926). Vošalík se stal oblíbeným představitelem charakterních a komických figurek, i když mu filmaři nedávali role příliš často. Zvukový film a pozdní kariéra Ze zvukových filmů 30. let vyniká jeho role statkáře Bobčinského v komedii Revizor (1933) s Vlastou Burianem v hlavní roli. Kritika ocenila jeho výkon v komické dvojici s Aloisem Dvorským. Laskavého žebráka Vojtíška si zahrál ve filmu Vzhůru nohama (1938). V 50. letech ztvárnil výraznou postavu fotbalového fanouška Škaldy ve filmu Veselý souboj (1950) a vynálezce Josefa Šestáka ve snímku z roku 1952. V 60. letech, již jako zkušený herec s dlouhou kariérou, se objevoval v menších rolích, často jako představitel starců a dědečků. Hrál například převozníka dědu Rejska (1965), dědu-modela s páskou na oku (1968) a v dalších epizodních rolích. Jeho poslední filmovou postavou byl stařeček Rudolf ve snímku Směšný pán (1969) režiséra Karla Kachyni. Premiéry tohoto filmu se však již nedočkal, zemřel 30. července 1969 ve věku 89 let, několik měsíců před uvedením snímku do kin. Osobní život Josef Vošalík byl dvakrát ženatý. Jeho první manželství s Marií Kummerovou, uzavřené v říjnu 1913, skončilo po několika týdnech její smrtí. Druhé manželství s Jaroslavou Hruškovou trvalo přes 40 let, až do její smrti v roce 1958. Z tohoto svazku měl dvě děti – dceru Marii (1916) a syna Otto (1920–1968). Závěr života Josefa Vošalíka byl poznamenán osobními tragédiemi – v roce 1968 mu zemřel syn a dcera ve stejném roce emigrovala do Ameriky. Odkaz Josef Vošalík patří k významným představitelům českého divadla a filmu první poloviny 20. století. Za svou dlouhou kariéru vytvořil více než 40 filmových rolí a zanechal nesmazatelnou stopu v české kinematografii, zejména v její němé éře. Jeho komediální talent a schopnost ztvárnit charakterní postavy z něj učinily oblíbeného herce u diváků i filmových tvůrců.